Osud tomu chtěl, že se mi ve studiu sešla hned tři CD, vzpomínající na staré trampské písně a interpretující je po svém způsobu. Každé je jiné a každá osobité a jedno mají společné – úctu k trampské minulosti a hluboké poučení o tom, co trampská píseň je.

Napsal nám pro ePortýr Miloš Keller a my si ale ty tři jeho recenzičky dáme pěkně za sebou, ať se čtenáři ePortýra mají na co těšit.

Jakub Jiroušek - Trampská archeologie

To první se jmenuje Trampská archeologie a v tramp-swingovém duchu ho natočila skupina Nové struny. Její frontman Jakub Jiroušek si dal práci a objevil řadu písní, které nebyly natočeny na desky a jen publikovány v notách nebo se předávaly u táborových ohňů. Když se řekne tramp-swing, je jasné, že to kapele musí pěkně šlapat a to je na CD také znát. Vydařenější jsou rychlé písně  Patrik a koleje (z té byl nadšen hudební dramaturg Country rádia), Údolí hadrů (to je zamilovaná píseň Marko Čermáka, který také obal CD doprovodil svými charakteristickými kresbami), Špatnej flek (ta se líbí moc mě), Jebl Bej (ta se líbí úplně všem), ale výborné jsou i Zarostlá cesta nebo Zrzavej Johnny. Naopak u některých pomalejších trochu spadl řemen (Záře červánků nebo Ostrov sv. Tomáše), ale ani to nevadí, protože všechny skladby jsou pestře a nápaditě instrumentovány, takže i tak je stále co poslouchat a na kapele je znát, že je hraje s chutí a že je to těší. CD je doplněno bookletem , kde jsou nejen texty, ale také stručné povídání o historii písně, tak jak to Jakub Jiroušek přednáší v rámci osvětového průvodního slova při koncertech. Velmi záslužné.

Roman Horký - Zaprášené diamannty

 Se svým intenzivním vztahem k tradiční i moderní  trampské písni  se Roman Horký vůbec netají a jednu desku s (modernějšími) hobousárnami již natočil, a tak nyní přichází s druhou deskou, inspirovanou tentokrát opravdu trampskou klasikou: Zaprášené diamanty. Tak se jmenuje i úvodní píseň, kde Roman tak trochu osvětluje, proč vy vybral právě ty písně, co jsou na CD. Zvolil velmi úspornou variantu doprovodu v podobě dvou kytar, což někteří posluchači, co mají naposlouchané klasické trampské písně v plných sestavách osadních sborů nemusí úplně zkousnout – příkladně Vlajka vzhůru letí, Anita, a nebo je mají naposlouchané v typickém podání sólistů či sólistek – Čajová růže či Niagara, ale na zpívání si pozval i Ilonu Czákovou, Pavlínu Jíšovou, Lucii Horkou nebo Janu Radovou, čímž desku výrazně  oživil a trampská klasika dostala díky tomu nový rozměr a novou tvář a současně písně dostávají jistou intimitu. Jinými slovy, z CD je znát, že je děláno s láskou a se znalostí věci a poskytuje trochu jiný úhel pohledu na známé klasické trampské písně a může být i inspirací pro další hudebníky, jak k trampské klasice přistoupit při interpretaci. Já si opakovaně pouštím třeba To je ta hvězda nebo Širou rovinou.

Franta Hacker - Šerif 

Nu a do třetice je tu Franta Hacker z KTO, tentokrát jako sólista – natočil CD Šerif, který neztratil naději. Název je i reminiscencí na to, že Franta je emeritním šerifem osady Ztracená naděje. Vybral si evidentně svoje srdcovky a s odpovídajícím zaujetím je také interpretuje. Deska je z výše uvedených asi nejprostší, Franta si vystačil se svým zpěvem a kytarou, ale o to upřímnější. Z některých písní je sice znát, že by podporu kapely i uvítal, ale o to osobitější atmosféru tak mají. I na ní najdeme Špatnej flek, tak si ho můžete porovnat s provedením Nových strun a zjistíte, že v každé verzi má svá píseň své kouzlo. Já jsem si oblíbil Uspán (Jakub Jiroušek tvrdí, že má být Ucpán nebo Upsán, ale já věřím Frantovi).

Doporučuji si tuto trojici pustit v pořadí, jak o ní píšu, a dosáhnete dalšího všeobjímajícího efektu trampské písně, která dokáže oslovit interpretována jakkoliv, hlavně od srdce.

MK