Okamurova SPD navrhla zrušit autorské poplatky za hudbu v hospodách či nemocnicích.

SAI: Jednalo by se tím o vyvlastnění autorských práv všech autorů a interpretů světa a porušení mezinárodních smluv se státy a umělci celé Evropy.

Okamurovo hnutí SPD předložilo novelu autorského zákona, ve které navrhuje, aby provozovatelé restaurací, kadeřnictví, hotelů či zdravotních zařízení již nemuseli platit autorské poplatky. Sněmovna v roce 2019 přehlasovala Senát a uzákonila povinnost platit autorské poplatky za reprodukovanou hudbu v restauracích, kadeřnictvích a podobných provozovnách v souladu s evropským právem.

SPD již tehdy v Poslanecké sněmovně podpořilo senátní verzi novely autorského zákona, o zrušení odměn za užití díla, která byla především díky hnutí ANO a ČSSD zamítnuta.

„To znamená, že pokud hraje rádio u kadeřníka, v restauraci, hotelu či v nemocnici, tak tito provozovatelé nebudou muset již nic platit,“ uvedlo SPD.

„Pokud si pustím rádio doma, tak přece již za hudbu platím prostřednictvím koncesionářských poplatků nebo se provozovatelům rádií a televizí zaplatí náklady za hudbu prostřednictvím reklamy. Čili za tento statek jsem již jednou zaplatil a pouze ho zkonzumuji na jiném místě, než je například můj domov,“ vysvětlila Zeťová.

„Současná úprava je jen nehoráznou buzerací občanů a drobných podnikatelů, kterou si vybojovaly neprůhledné lobbistické struktury. Naše novela je návratem zdravého rozumu. Připomínáme, že hnutí ANO a ČSSD hlasovali v této věci proti zájmům občanů a podpořili právě různé vydřiduchy, kteří se chtějí neoprávněně obohacovat z poplatků služby, které již byly jednou zaplaceny,“ konstatovalo hnutí SPD.“

V roce 2021 přicházejí SPD se stejným návrhem do Sněmovny, i když jim Ministerstvo kultury a vláda zcela jednoznačně podala nesouhlasné stanovisko, které bylo vysvětleno velmi zodpovědně i na základě možného porušení mezinárodních smluv. Návrh tedy půjde letos 2022 znovu do parlamentu….

Ten opakující se argument SPD ještě bulvárně prezentují tak, aby měli občané pocit, že se děje nějaké neoprávněné obohacování „vydřiduchů“ Tedy těch, kteří hudbu nebo film vytvořili.

Věc se má takto:  1. Koncesionářské poplatky, které vybírají veřejnoprávní rozhlas a televize, jsou prostředky na to, aby veřejnoprávní média mohla fungovat. Tedy aby v rámci svého rozpočtu mohla vyrábět pořady, seriály, zprávy, a zajistila veškerou svoji činnost. Tyto koncesionářské poplatky jsou úplně něco jiného, než jsou odměny pro autory interprety, herce a tvůrce, jejichž tvorbu užívají všechna média, tedy i soukromá.

Jak to je opravdu v praxi s odměnami za užití díla, kterým politici říkají poplatky.

Restaurace prodejny, kadeřnictví, nebo jiné provozovny, používají ke svému podnikání různé podpůrné činnosti a prostředky. Reprodukci obrazu, bonbóny do misky, platí za úklid a snaží se vytvořit příjemnou atmosféru, aby se návštěvník, či kupující cítil dobře a zase se vrátil…  Za tímto účelem si tedy koupí také reprodukční soustavu pro hudbu, nebo televizi. Ale nemusí, je to jeho podnikatelské rozhodnutí.  

Pokud se rozhodne, že použije ve svém zařízení kteroukoli audio nebo video nahrávku, znamená to, že potřebuje svolení majitele této nahrávky, aby ji mohl použít. A tady je to nejpodstatnější v celém obchodě s hudbou a filmem! LICENCE…. Aby se nemusel ptát všech autorů a interpretů světa, jestli mu to povolí, obrátí se na obchodního zástupce dotyčných umělců, tedy kolektivní správce a koupí si od nich licenci, která se vztahuje k rozsahu provozování a obchodní činnosti. Tím pádem získá právo, užívat díla všech majitelů práv celého světa, které OSA, nebo Intergram a další kolektivní správci světa zastupují a mohou tedy tuto licenci udělit.  

Za tím účelem si koupí podnikatel televizní přístroj, nebo audio sestavu, aby mohl tuto licenci využívat a zprostředkovat svým hostům hudbu jakou si vybere. Rádio které hraje pop, folk, nebo rock, nebo si koupí CD a bude hrát hudbu ze svých HD disků. Tato licence jej stojí od  500 do  700 Kč ve střední provozovně, kde mu stačí jedna TV a nebo dvě reprobedny na celou provozovnu. Je- li větší, připlatí si navíc za pokrytí celé provozovny.

Nemůže ale nikdo argumentovat tím, že už Rozhlas jednou autorům zaplatil za písničku korunu a tím je vyřešen obchodní vztah mezi majitelem nahrávky a kterýmkoli uživatelem. Samotné CD je také jen licencí, kterou si uživatel koupí pro osobní potřebu a nikoli pro podnikatelskou činnost. Ale může si pak podobně zakoupenou hudbu kopírovat opět pro svoji osobní potřebu.

Obchodní záměr vydavatele hudby je ten, že investuje např 1mil Kč do alba skupiny a pak prostřednictvím prodeje hudby a licencí, získává investici zpět. Když se ale písničky dotyčné kapely v rádiích nehrají, nehrají je ani jiné kapely na plesech, nejsou úspěšné na Spotify ani na YT, investice se nevrátí. Tím vydavatelem může být samozřejmě samotný interpret, nebo skupina. Ale tím, že by kdokoli chráněné dílo bez licence použil ve svém podnikání, by se dopouštěl odcizení. A kdyby parlament, senát a president rozhodli , že to je ze zákona možné, znamenalo by to, že bylo rozhodnuto o vyvlastnění soukromého majetku !!!

Rádio si ke své činnosti zvolilo koupit si licenci na vysílání a pak licenci na to, co bude vysílat. Je-li poslouchané, získává peníze za reklamu, kterou vysílá vedle hlavního produktu, tedy např. hudby. Reklama je pak závislá na úspěšnosti rádia. Podle příjmů z reklamy zaplatí za užitý obsah majitelům nahrávek prostřednictvím kolektivního správce. Aparát KS si z odměny pro majitele strhne např,12% dle hospodářského výsledku, který schvaluje valná hromada a to jsou samotní zastupovaní umělci.. Žádné rádio ale není obchodním zástupcem umělců, jejichž tvorbu vysílá. Proto všichni, kteří si naladí kterékoli rádio pro svoji provozovnu, neuzavírají smlouvu s dotyčným rádiem, ale s dotyčným kolektivním správcem, což platí pro zastoupení tvůrců celého světa.

Argument SPD, že do kadeřnictví, restaurace, či jiné provozovny nikdo nepřišel poslouchat hudbu, ale nechat se ostříhat, je nepřijatelné proto, že obchodník má svobodné právo chráněnou hudbu nepoužívat. Tak jako nemusí dávat do mističky bonbóny na cucání, protože tam za tím účelem nikdo nepřišel. Proto také nebude SPD jistě navrhovat zákon, aby bonbóny v provozovně nabízené zákazníkům, musel dostat obchodník ze zákona zdarma :-) V případě znárodnění hudby tímto způsobem, by se z SPD stala levicová strana s komunistickými manýry vyvlastňování.

Podnikatel má možnost se této povinné licenci vyhnout jen v tom případě, že si zvolí hudbu, která není chráněná a bude využívat díla označení CC Creative Commons. Tedy bez antény a jen z vlastních nosičů s touto ochrannou známkou, která ovšem pro dílo s touto značkou znamená volné užití na věky bez možnosti výdělku. Zase je to volba pro umělce, kterou cestou se dá.

Spočítejte si, kolik dostane autor hitu od středně velkého rádia, když by se jeho písnička hrála každý den v roce. (kdo to umí?) Cena písničky bude 10 Kč.

JVZ