Člověk je zdravý, když jej bolí pokaždé někde jinde. (G.B.Shaw)

Zdraví je to nejcennější, co máme. Zdá se to jako otřepaná fráze. Často také hazardujeme, protože si ani neuvědomujeme, že ho máme. Dokud se nedostaneme do situace, kdy se nám ho nedostává. Bývá to znenadání, kdy to nejméně čekáme, ani nás nemusí nic bolet. A v tom okamžiku odsouváme to, co jsme dříve považovali za nutné, zjišťujeme, že i naše nezbytná přítomnost už není tak nezbytná. To však bývá většinou pozdě.

Patrně nejlepší způsob, jak tomu předejít, je naučit se naslouchat svému tělu. Vždyť kdo jiný ho lépe zná, než my sami? Zajisté vysílá signály, že není něco v pořádku, ale málokdo z nás je umí dešifrovat.

Pravým opakem výše zmíněného přístupu ke svému zdraví jsou jedinci, kteří naopak neustále zkoumají své tělo, ale myslím, že spíše za účelem vyzkoumání čehosi, co tam není. Pokud není žádná choroba na obzoru, prostě si ji vymyslí, vsugerují a tradá na příslušné zdravotnické zařízení. V tomto ohledu skutečně nezávidím praktickým lékařům, kteří jsou vlastně v první linii, kdy eliminují onemocnění reálná a na druhé straně jsou bombardováni vytrvalými útoky těchto zdravých-nemocných. Já bych patrně nebyla ten nejlepší diplomat, který by se snažil vysvětlovat, objasňovat, dopodrobna, s klidem a nadhledem. Po absolvování návštěvy u lékaře tito lidé mají navíc potřebu se vším se svěřit svému širokému okolí. Potřebují svou nemoc sdílet, jedno s kým, potřebují o ní mluvit. Ach jo! Naštěstí se v mém okolí žádný takový „exot“ nevyskytuje.

Takže přátelé, snažme se naslouchat řeči svého těla, abychom dlouho vydrželi, snažme se předcházet útokům na své zdraví, co nám síly postačí. A k tomu Vám přeji hodně odvahy a vytrvalosti.

Vaše Marc