Copak je po jmén?? Co r?ží zvou, zváno jinak, von?lo by stejn?. /W.Shakespeare/

Jméno máme každý v rodném list?, jména dáváme i svým domácím mazlí?k?m, také dáváme jména r?zným druh?m zábavy, všechno na sv?t? má své jméno. Možná se Vám to bude zdát trochu ujeté, ale já dávám jméno i svému autu. Ale víte, jak si s ním p?kn? povídám?

Horší je užívání hrubších výrazů, jako pojmenování někoho, kdo nás nějakým způsobem naštval, nebo ohrozil. Řidiči jistě tuší, na co narážím. Tato jména se však většinou odvozují od zástupců živočišné říše, či názvů různých psychických poruch a nemocí. Je až s podivem, kolik jmen jsme v afektu, nebo spravedlivém hněvu, někomu schopni dát.

Pak jsou také jména něžná, láskyplná, ta se většinou čerpají z říše rostlinné, z říše květů. Která z žen by nechtěla být nazývána - ty má pampeliško, růžičko, fialinko atd. Je to krásné a ještě lépe se to poslouchá.

Ne každý dovede vyslovit své vyznání s takovou noblesou, jako pan Shakespeare, ale i skromná něha ve jméně, kterým někoho oslovujeme, udělá divy.

Vaše Marc