Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát, ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou – ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to nevyvraždit se. /Jan Werich/

Myslím si, že nejsem sama, kdo má nesmírně rád moudrý a něžný humor Jana Wericha. Zároveň je v něm spousta nadhledu, vytříbenosti, života a inteligence. A jak dovede oslovit děti, aniž by tušily, že se jedná o srandu. Ano, to je to slovo, které Jan Werich miloval.

Můj synek, když byl malý, nade vše miloval čtení z Werichovy knížky pohádek Fimfárum. Kdo ji nezná, toho je mi upřímně líto a má co dohánět. Přiznám se, že jsem se u toho předčítání i já velmi dobře bavila, někdy nám ze slovních obratů a nápadů až stříkaly slzy. Tak mě to bavilo, že jsem předčítala jako divadelní představení, každou postavu jiným hlasem a to, myslím, dodávalo příběhům ten pravý šmrnc. Jednoho dne jsem byla nějak víc unavená a četla jsem jednu z pohádek bez přednesu, civilně, ale to jsem tvrdě narazila. Synek se ozval, že takhle to přece nebylo, že to ten pán říkal úplně jinak a že to chce tak, jak to má být. Děcka neošálíte, zvláště jde-li o jejich oblíbenou zábavu. Takže nezbývalo, než se opět ponořit do rolí a i přes únavu si tu srandu užít se vším všudy.

Já bych vám přála život plný srandy, nebo humoru, jak chcete. I sobě… I když mnohdy jsme mu hodně vzdáleni.

Vaše Marc