Rozdíl mezi generacemi spočívá v tom, že každá skáče na jiný druh špeku /G. Laub/

Odjakživa existuje jistý rozpor mezi generacemi, to známe každý. Rčení – to za mého mládí! – již zlidovělo. Jako mladí a teprve očichávající život se tomu shovívavě smějeme, avšak po letech si už ani neuvědomujeme, jak se snažíme na další generaci tzv. hledat mouchy. Nedávno jsem se přistihla, že jsem se zachovala navlas stejně, jako moji rodiče, když jsem byla ve věku mého syna. Řeknu vám, trochu mi zatrnulo..

Snad jediný patrný rozdíl mezi generacemi je názor na výchovu potomků. Nelze ale říct s jistotu, který z těch názorů byl, nebo je správný. Nejlepší by byl nějaký příjemný mix.

Když o tom tak přemýšlím, dnes, s odstupem mnoha let, děkuji všemohoucímu, že jsem měla to štěstí a nedostalo se mi možnosti bydlet v tzv. dvougeneračním rodinném domě, který byl za mých mladých let velkým výstřelkem. Aby nedošlo ke střetu generací, musí být zákonitě jedna ze zúčastněných stran po víko nabitá tolerancí a trpělivostí, jinak takové soužití snad ani nemůže fungovat. Byla jsem svědkem naprosté absence tolerance na obou stranách v případě soužití mé tchyně a švagra s rodinou v jednom rodinném domě. Ač každý obýval jedno patro, stačil společný vchod, společný dvorek a zahrádka a denně byl oheň na střeše. Nejhorší na tom bylo, že přes více než stokilometrovou vzdálenost byla do těchto sporů vtahována i moje rodina. Nemohlo to skončit jinak, než rozpadem obou rodin.

Takže pozor vážení čtenáři, mezi generacemi je nejlépe mít uctivou vzdálenost, čítající minimálně několik desítek kilometrů. Pak je spokojenost na obou stranách. Snad…

Vaše Marc