Aby se uleh?ilo ženám v domácnosti, byly vymyšleny košile, které se nešpiní, šaty, které se nežehlí, jídla, která se neva?í a d?ti, které se nevychovávají. (D.Radkovi?)

Vzpomínám si, jak se p?ed sedmadvaceti lety objevily první papírové plenky. Zázrak a vrchol pokroku. Za nemalý peníz, k dostání v jediném obchodu v Praze a to jen n?kdy. Koupila jsem n?kolik balí?k?, abych na letním byt?, nebo na výlet? nenosila igelitku se špinavými látkovými plenami. Sta?ilo, že se každé jídlo pro mim?o muselo p?ipravovat ?erstvé každý den. Va?ené libové hov?zí masí?ko, zeleninka, propasírovat a nacpat potomkovi do papulky.

Dnes, jak je v citátu řečeno, skutečně mladé maminky vše dostanou předložené na stříbrném podnose. Snad to bylo vynalezeno s dobrým záměrem, aby jim ubylo starostí o domácnost a mohly se plně věnovat svému potomstvu a jeho výchově. Nicméně efekt je přesně opačný. Tedy ve většině případů. Alespoň to pozoruji dnes a denně. Vždyť nákupní centra praskají ve švech, přeplněna dětskými kočárky se spícími (v lepším případě) nebo řvoucími dětmi. Diskusní fóra maminek nad kávou v chodbových bistrech nejsou výjimkou. Oběd se servíruje uprostřed hluku a prachu, coby pasterizovaná hotovka ze skleničky, možná na zapití poslouží lahvička s dětským čajem. V lepším případě. Hrůza mě jímá!

Větší a vypečená dítka mezi regály s hračkami také dokážou divy. Byla jsem jednou svědkem srdceryvné scény, kdy chlapeček se stříkajícími slzami vyžadoval cosi, co mu maminka odmítala koupit s tím, že za dva dny přijde Mikuláš. Za vydávané decibely dětského „pláče“ by se nestyděl ani Karel Gott. Ve frontě u pokladny jsem na vlastní oči viděla výsledek výchovného manévru – autíčko se skvělo na pojízdném páse, chlapeček byl tiše a v očích vítězství. Toť první krok k dalšímu naprostému kolapsu výchovy.

Myslím, že to není jen můj názor, že se nám tato benevolence v přístupu k potomstvu jednoho dne šeredně vymstí. Vynucování si čehokoli řevem již od raného dětství, nehorázné chování na základních školách, až po aroganci, ignoranci a drzost dorostenců. Zpupnost a bezohlednost některých mladých řidičů v rychlých autech (nejspíš od tatínka) končí, bohužel, někdy tragicky a ne vždy bývají postiženi oni sami. Myslím, že staré dobré přísloví „Škoda rány, která padne vedle“ mělo něco do sebe a mnozí z nás by v tomto směru jistě uvítali návrat k tradicím. Tzv. šlechtění a nedotknutelnost osobnosti, aby neutrpěla újmu, je zdá se cesta do pekel. Vždyť vytrvalé výchovné zásahy jsou také projevem lásky, snad o to víc, že nám na výsledku záleží.

Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou. /Šalamoun/

Vaše Marc