Tím jsem možná na po?átku m?la uvést v život tento sloupek. Jak jste jist? zjistili, ub?hla celá abeceda a jsme op?t na startovní ?á?e. Abecedou tedy za?nu druhé kolo…

Již v první třídě základní školy jsme se my, generace před námi i ty po nás, potýkali a budou potýkat s osvojením si základů psaného slova. My jsme pak ve vyšším ročníku k tomu cpali do hlavy abecedu ruskou, tedy azbuku. To je snad jediné, co se mi někde v zadním mozkovém závitu z tohoto, nám vnuceného jazyka dochovalo. Á, BÉ, VÉ, GÉ, DÉ, JÉ, JÓ, ŽET, ZET, Í, JÉ, KÁ, EL, EM, EN, Ó, PÉ, KVÉ, ER, ES, TÉ, Ú, EF, CHÁ, CÉ, ČÉ, ŠA, ŠČA, TVJORDYJ ZNAK, MŇÁKIJ ZNAK, E, JU, JA. Bomba!

Bohužel jsem v dalších letech, na střední škole, ani později, neměla ten hnací motor, abych se učila jiným cizím jazykům. A moc mě to mrzí. Kdykoli se dostanu za hranice naší vlasti, připadám si jako totální negramot a analfabet. Lámu slovíčka z několika jazyků dohromady, značně si vypomáhajíce rukama, nohama i grimasami, abych si řekla o to nejzákladnější. Ale naproti tomu jsem schopna tiše sedět a vstřebávat melodiku a libozvučnost cizího jazyka. To prý je běžné u lidí obdařených hudebním sluchem. Pravda, je to jako hudba.

Jsem ráda, že dnešní mladé, nastupující generace, mají možnost učit se jazyku, kterému chtějí, také začínají abecedou, ale posléze zvládnou další řeč a svět se jim otevírá. Mně se dnes občas spíš otevírá „kudla v kapse“, když na mně v práci zahalasí rudolící chasník se zlatým chrupem:“Gavaritě po ruski?“ A to jsem dost tolerantní.

Takže, naši mladí, učte se jazykům, zvládejte abecedy, ať už kterékoli řeči, a zvládnete svět!

Mně nezbývá, než tiše přihlížet a radovat se z Vás.

Vaše Marc