Z míst, která osídlili dávno p?ed trampy hrdinové knih Eduarda Štorcha, od Hadí ?eky Kocáby, z osady Mantrap pílí p?es Brdy k ?evnicím barokn? sošná postava všetrampského pam?tníka Tonyho Linharta. Provází ho dvojice nestárnoucích dam, zp?va?ek Heleny Maršálkové a Marcely Voborské. Okolo této trojice pak vesele skota?í, sóla na kytaru vybrnkává a basuje p?itom, pozp?vuje a na foukací harmoniku hude z party ?len nejmladší, Honza Frühwirt – And?lín, n?kdejší ?len Lístku a Magisonu. Kdo do této chvíle nepoznal dnešní podobu legendárního Pacifiku, kapely na dnešní portovní scén? z nejzasloužilejších, tomu a? se monitor studem ?ervená! Na otázky odpovídá guru Pacifiku Tony Linhart. (více na www.skupinapacifik.cz)

Tak jak, Tony, co Kopčem? Byl to dobrý člověk? Znali jste se osobně?
Prototrampové popisovaní Eduardem Štorchem nebyli mými vrstevníky. Nepamatuji ani dobu, kdy Keltové tábořili v lesích nad Štěchovicemi. Mým současníkem byl až první český tramp: Karel Hynek Mácha.

Na rozdíl od Karla Hynka jsi klasikem moderní trampské písničky. Jsi zklamán či nadšen jejím vývojem?
Zásadně si nehraji na nějaké dělení trampské písně, a pokud mluvíme o poválečných trampských písničkách, ty měly svůj „boom“ dávno před začátkem šedesátých let. V posledních letech však se zdá, že těch nových, romantických písní nějak nepřibývá. Ale naše generace by se je asi už neučila. My zůstaneme u svých vlaků půlnočních a trampů kamarádů. A ti mladší ať si zpívají, co chtějí.

Skupina Pacifik ale nehrála vždy výlučně trampské písničky, byť většina jeho repertoáru vždy byla a je tvým dílem. Proč?
Trampská píseň má své poměrně úzké mantinely, které se vždycky dost střežily. Ale někdy to chce přece jenom vybočit a užít si trochu revolty.

A proč se tedy v posledních letech stále výrazněji vracíš k trampské písničce?
Každý se rád vrací, odkud vyšel.

Pacifik od svého vzniku v roce 1971 vystřídal celou řadu sestav. Připomeneš některé osobnosti, které se u vás objevily?
Pacifikem prošli dva podivíni, řekl bych přímo blázni. Jedním byl excelentní kytarista Miloš Tůma, který zemřel díky vlastní blbosti, a druhý se jmenoval Dr. Jiří Jeřábek. Dnes žije v Argentině a dříve býval špičkovým banjistou.

Tvoje kapela měla i své pravidelné spoluvystupující, ať už při Country podvečerech na Malé scéně)* v někdejším PKOJF)** nebo při Potlaších v Malostranské Besedě)***. Kteří z nich jsou či byli pro tebe nejvýznamnější?
V Jólijo Fólijo jsme na podvečerech měli nejraději Smolaře a kluky ze Sekvoje.

Country podvečerům předcházely Večery u srubu)*** rovněž ve Fučíkově parčíčku. Jaké jsou tvoje vzpomínky odtamtud?
Je toho hodně! Tak ty dvě nejlepší: Buřt byl tenkrát ještě jůra a jednou se obrovským způsobem dvořil jedné dámě. Šíleli jsme! Protože každý z nás věděl, pochopitelně kromě něho, že je to lesba. Ta druhá? Věrný vlčák Evy Olmerové nás nepustil na scénu…

Loňského jara do Pacifiku nastoupil Andělín. Jak se vám žije s tímto výrazně mladším muzikantem? A jak se žije jemu s vámi?
Nám se žije s Andělínem výborně. Jak se žije jemu, se musíte zeptat jeho.

Dá se očekávat, že přesun Porty do brdských lesů nad Řevnicemi přivede do jejího hlediště více trampů?
To ví jenom ten nahoře.

Měla by se Porta v příštích letech přiklonit zpátky k trampské písničce, nebo považuješ multižánrovost za dobrou cestu?
Vypněte elektrický proud! Kdo ve dřevních podmínkách nezahraje, ten na Portu nepatří.

Děkujeme za rozhovor.

Vysvětlivky:
*) open air scéna, na které Tony Linhart s Wabim Ryvolou a Pacifikem připravovali a hráli své programy s četnými hostujícími kapelami a dalšími muzikanty od druhé poloviny 70. až do konce 80. let. Začínalo se na jaře a hrálo se jedenkrát týdně až do podzimu.
**) Park kultury a oddechu Julia Fučíka, dnes Výstaviště (Praha – Holešovice).
***) hudební měsíčník na scéně Malostranské besedy založili začátkem 70. let skupiny Pacifik a Hoboes. Potlachu, který celá léta organizoval Tony Linhart, zůstal, spolu s Pacifikem, nejvěrnějším muzikantem Wabi Ryvola. Vystupoval zde do své smrti v r. 1995. Potlachem prošly, jako hosté, nesčetné kapely a sólisté. V nepříznivých dobách měl program proluky. Jeho histotorie, až do konce psaná Tonym Linhartem a Pacifikem, se uzavřela, zřejmě definitivně, až s počátkem probíhající rekonstrukce Malostranské besedy.
****) open air scéna se stejným rytmem programů jako pozdější Malá scéna, kde rovněž velmi pestré programy připravovala tehdy mladá kapela Pacifik spolu s old trampy: legendárním souborem Červánek a Pepou Braunem – Buřtem, členem Dechničky Jendy Kordy. Dělo se v první polovině 70. let. Potom co srub lehl popelem, přesununuly se programy do amfiteátru Malé Scény.

Připravil Cimbura
Foto: Trampský širák (www.trampskysirak.cz/fotografie/gal-13/)