„T?icet je nám jenom jednou“ – to je opakované motto, kterým uvád?jí Nezma?i své letošní kulaté jubileum. Proto se tato populární jiho?eská folková skupina velice prozírav? rozhodla, že nevšední výro?í bude pro jistotu slavit celý rok, aby náhodou n?koho neošidili. A začali už hned v únoru, kdy zahájili své narozeninové turné po republice, které hodlají zakončit až na sklonku roku v prosinci.
Budějovický bonbonek
V itineráři celoroční koncertní šňůry figuruje víc než stovka míst, kam Nezmaři s dvouhodinovým speciálním pořadem zavítají. V programu zachycujícím po hudební lince historii a vývoj kapely představí všechny bývalé členy jednak v samostatném medailonku, provázeném promítanými filmovým šotem nebo fotografiemi, jednak formou živě zpívaných písniček z příslušné doby společné etapy. Samozřejmě nesmí chybět ani písničky nejsoučasnější.
Vyvrcholením pak bude květnový koncert na domácí půdě, tedy v českobudějovickém Domě kultury Metropol, kde všichni ti, kteří prošli kapelou, vystoupí naživo. A kromě nich i dva nejčastější hosté nezmarských vystoupení – Miki Ryvola a Pavel Žalman Lohonka. Tento jedinečný koncert, který bude v této formě vlastně premiérou i derniérou zároveň, se odehraje 22.května od 19 h a vstupenky jsou v předprodeji již od začátku dubna.
Narozeninový bonus
Z narozeninového pořadu v jihočeské metropoli navíc českobudějovické rozhlasové studio pořídí zvukový záznam a jeho průběh budou snímat i čtyři kamery. Tak vznikne základ pro DVD, které má být dodatečným dárkem nejen pro Nezmary, ale především pro příznivce skupiny. Samozřejmě s nepostradatelným bookletem a dalšími doplňkovými nahrávkami.
Jednou z nich bude i výběr několika písní z koncertu, jímž Nezmaři svou narozeninovou anabázi zakončí. A bude to skutečně bomba! Zhruba dvě desítky nezmarských písniček totiž do té doby zaranžuje a nastuduje Jihočeská komorní filharmonie pod taktovkou Stanislava Vavřínka a 3.prosince je společně s Nezmary premiérově uvede v divadelním sále Metropolu.
„Pro naše příznivce máme ale pro letošek v zásobě ještě pár dalších překvapení. V jednání je například naše vystoupení v Českém Krumlově v rámci letního hudebního festivalu pořádaného agenturou Auviex, které by se mělo uskutečnit šestnáctého srpna. A na jednadvacátého srpna pak připravujeme na nádvoří českobudějovické radnice koncert, který chceme pojmout jako připomínku toho, co se u nás odehrálo přesně před čtyřiceti lety. Při této příležitosti budeme při písničkách promítat dokumentární snímky z prvních dnů okupace sovětskými vojsky právě z našeho města a okolí. Chtěl bych proto požádat veřejnost, pokud má někdo takové záběry z té doby, jestli by byl ochotný nám je pro tuto příležitost zapůjčit,“ obrací se Pavel Jim Drengubák jménem kapely na naše čtenáře s výzvou.
A teď trocha historie
Při každém jubileu bývá zvykem ohlédnout se trochu zpět, jak to vlastně všechno začalo. Z dnešní čtyřčlenné sestavy, na které se skupina v roce 2002 ustálila, jsou se začátky kapely spojeni vlastně všichni tři mužští protagonisté – Pavel Zajíc, Tonda Hlaváč a Pavel Jim Drengubák. Ovšem do seznamu těch, kteří čerstvě narozené nezmaří dítko pokládali do kolébky, patří vedle Pavla Zajíce také Zdeněk Hejkrlík, Zdeněk Svoboda a Luboš Hrdlička, jehož autorské počiny náleží k rodinnému repertoárovému stříbru Nezmarů. Hlaváč a Drengubák přišli do kapely o rok později a v dalším roce přibyl do sestavy ještě Jaroslav Matějů, který prožil s Nezmary více než deset let.
Pravdou je, že větší fluktuaci zaznamenává kapela spíše u zpěvaček než u mužské části osazenstva. První z jejich dam byla Yveta Kolářová-Kaňková, která se podílela nejen na formování kapely a jejího soundu, ale i na prvních celorepublikových úspěších, jimiž byly dvě získané Porty v letech 1983 a 1984. Po pěti rocích sice odchází, ale do skupiny se nakrátko vrátila ještě na přelomu let 1989 a 1990. Poměrně krátkými vstupy se do nezmarské historie zapsaly i Jana Hrušková-Mikulášová, Líba Maxová a Monika Klimentová-Vodičková. Tak trochu výjimkou byla Lenka Slabá-Vostrá, která s Nezmary zpívala od poloviny 80.let skoro čtyři roky. Primát v délce však drží nynější zpěvačka Šárka Benetková, která má u data vstupu do kapely zapsaný rok 1990. Jen o rok později se k ní na pódiu přidala Pavlína Jíšová, která se však v roce 2002 zase osamostatnila.
Bez zvukaře to nejde
Folkařská scéna jsou takové spojené nádoby, v nichž se muzikanti v kratších či delších periodách přelévají z jedné formace do druhé. Někdy se tak více či méně změní konečná substance projevu kapely, ale tento nepsaný zákon výměny osvěžuje interní vztahy i kvalitativní posun uskupení.
Na kvalitě projevu, jak se dostává k posluchači, se však nemalou měrou podepisuje i zvukař. A na ty měli Nezmaři skutečně štěstí. Od roku 1981 to s nimi táhl František Kropík, kterého pak vystřídal Tomáš Halla a poslední změna přihrála skupině svědomitého a precizního Honzu Friedla, který je zároveň vlastníkem hudebního studia, kde se natáčejí nejen nezmarské nahrávky. Konečný počet alb se značkou Nezmaři se zatím zastavil na tuctu, pokud nepočítáme plánované narozeninové DVD. A název toho posledního z prezentovaného tuctu s loňskou datací by se mohl stát erbovním a denně naplňovaným heslem skupiny: Kdo si zpívá, má do ráje blíž...
Rozjezd do slávy
Po rozjezdových letech se Nezmaři začali zviditelňovat díky zmiňovaným úspěchům na Portě už přímo v první folkařské linii. Jejich písničky jsou slyšet nejen z koncertních a festivalových pódií, ale i na rozhlasových vlnách a dokonce i na televizních obrazovkách.
Počátek osmdesátých let pak znamená pro Nezmary mimo jiné i začátek spolupráce s legendou trampské písničky, s Mikim Ryvolou, kterého svou výmluvností dokázali přesvědčit k občasným návratům na pódium. A nejen to – Miki napsal pro Nezmary několik písniček, které se okamžitě zařadily do kmenového fondu jimi hraných skladeb, a později si je vybral i jako doprovodnou kapelu při natáčení své autorské desky Bedna od whisky.
Ačkoliv název skupiny Nezmaři byl kdysi zvolen víceméně náhodně, je pro tuto hudební formaci skutečně výstižný. Kapela je totiž skutečným nezmarem ve výdrži, a to se netýká jen doby její existence. Ti, kteří zažili s Nezmary různá posezení a jam sessiony, ví, že jsou i jedinečnými tahouny zábavy s neuvěřitelným repertoárovým rozsahem.
Nejen na pódiích
Charakteristika skupiny je zakotvena na vícehlasých vokálech a výhradně akustických nástrojích, což jí dává širší využití i mimo pódia. Její písničky zní stejně skvěle v koncertním sále jako v útulné hospůdce nebo někde u táborového ohně. Repertoár mají Nezmaři postavený převážně na vlastní tvorbě, ale nevyhýbají se ani světové folkové klasice. A když už jsme u těch výčtů, připomeňme si, že vedle řady jiných ocenění a pravidelného umisťování ve špičce žebříčků popularity získali Nezmaři také dva Zlaté klíče, což je posluchačské ohodnocení nejlepší skupiny roku v daném žánru.
Osazenstvo jejich fanklubů však oceňuje u Nezmarů nejen jejich hudební kvality a vytrvalost, ale i jedinečný smysl pro humor. Ten se objevuje v mluveném slově při jejich vystoupeních, v krátkých povídkách či scénkách, jimiž své pořady občas prokládají, ale také v oblibě různých, do detailu vymakaných kanadských žertíků, jimiž se častují se svými muzikantskými kolegy a přáteli. A ti všichni dohromady si přejí, aby Nezmarům vydržel dech a vtip nejméně dalších třicet let.

O legendární kapele, úzce s Portou spojenou, napsala Hanka Hosnedlová