Mezi nejmystičtější místa v Čechách rozhodně patří gotický chrám v Panenském Týnci na Lounsku. Ač ho středověcí stavitelé nikdy nedokončili, přesto k němu dnes přijíždějí návštěvníci z celé republiky. Chrám pro svou pozitivní zónu k sobě přitahuje citlivé a vnímavé lidi, kteří tu čerpají energii pro svůj život.

Nedaleko tohoto místa je ještě jiné kouzelné a pozitivní místo – trampská Montana, která stejně tak nabíjí energií a přitahuje spřízněné duše. V sobotu 10. září přivítala početnou trampskou obec, muzikanty všeho druhu, kamarády Krisťáka – Jana Čapka (*1940 - †1996), který před dvaceti lety náhle odešel na věčný vandr, staré, ale i mladé ročníky, které jsou dětmi či vnuky vrstevníků tohoto trampského muzikanta (vítěz první Porty ’67 se skupinou Mohykáni), organizátora nejrůznějších trampských akcí a zakladatele první evropské dívčí country kapely Schovanky. Každého, kdo přijel na vzpomínkový oheň, přivítali Krisťákova manželka Jarka (banjistka Schovanek) a jeho syn Rosťa (renomovaný výrobce mandolín a banj), kteří měli své šikovné ruce ve všem, co se na Montaně ten víkend dělo – od společného hraní známých i neznámých muzikantů před vystoupením skupin Paběrky s Marko Čermákem či Scarabeů, kteří byli pokračovateli kapely Mohykáni, až po představení právě vydané knížky o Krisťákovi či večerní zapálení slavnostního ohně, který zahořel díky pochodním Jarky Čapkové, Tonyho Linharta, Marka Čermáka a mladičké Medy Čapkové, která tak tímto uzavřela generační kruh kamarádů kolem ohně. A zase se hrálo a zpívalo až do pozdních nočních – nebo chcete-li - do brzkých ranních hodin či se jen tak povídalo v hloučcích kamarádů. Neděle pak byla ve znamení loučení, zalamovaných palců, posledních společných fotografií a nostalgie odjezdů. 

Na obálce knížky lakonicky nazvané Krisťák je citát E. T. Setona: Protože jsem poznal trýzeň žízně, vykopal jsem studnu, aby z ní i jiní mohli pít. Krisťákova studna nás ani po letech nenechala žíznit.

{gallery}Kristakuv_Ohen_2016{/gallery}

Foto: archiv autora a Rosťa Čapek