Již jedenáctý Muzejní potlach se konal v sobotu 2. července v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy. Potlach pořádalo muzeum ve spolupráci s Tramp Clubem Praha tradičně v prostorách nádvoří muzea.

Po úvodním přivítání zástupci Regionálního muzea a Tramp Clubu Praha se konferování potlachu ujala Dana Vacková z T. O. Ztracená naděje. Potlach začal vystoupením skupiny TS Sešlost a po společném zpěvu Vlajky už následovala série trampských písniček. A pak v horkém letním odpoledni postupně vystupovaly další a další známé i neznámé skupiny a interpreti, mezi nimi trampský bard Ota Šantrůček z T. O. Rewaston, Kamarádi staré řeky, kteří zde křtili i své nové CD (křtu CD se ujali Franta Hacker a Tomáš Pergl), Franta Hacker z T. O. ztracená naděje, tentokrát s výborným houslistou Luďkem Lerstem, Tomáš Pergl z Údolí děsu, kapela Avízo z Jablonce nad Nisou, Duo Blanice z Jižních Čech, Duo Tornádo (dvě korpulentní dámy v letech s úžasnými dívčími hlasy si tentokrát vybraly posilu v kontrabasu Milana Lhotského - v jejich podání zazněla mimo jiné řada známých ryvolovek a rozloučili se písní Prázdné nádraží, kterou kdysi zpívala a proslavila brněnská Ozvěna), skupina Bandoleros, v jejichž podání zazněly známé trampské evergreeny.

A pak začalo pršet. V dešti nastoupil na pódium známý trampský bard, písničkář, vedoucí skupiny Pacifik a spolupracovník Country radia Antonín Tony Linhart a zazpíval několik písní ze své tvorby. Blok pak zakončil písničkou Karlínské nábřeží, kterou si jako přídavek vyžádalo obecenstvo. 

Stále v dešti se dále představily skupiny Saša Samotář a Šakal a Kukačka. Novou tváří potlachu byla mladá kapela Nové struny, objev Franty Hackera, která hraje muziku na pomezí trampské písně a swingu. V jejím podání zazněly trampské písně vlastní tvorby, písně předválečného Osvobozeného divadla i písničky Ivana Mládka. Potlach uzavřel svým vystoupením Tulák Charli, kterému tleskalo bohužel již téměř prázdné hlediště, jednak vinou stále trvajícího deště (ale ten zas trampům až tolik nevadí), ale hlavně kvůli značnému časovému posunu konce potlachu.

Slabší stránkou potlachu byla práce zvukařů, nekonečně dlouhé propojování mikrofonů a nástrojů, které zapříčinilo časové skluzy v nástupu kapel, a zejména chyby v nastavení aparatury, které poškodily hlavně vystoupení Franty Hackera a Dua Blanice. Po vystřídání obsluhy a přenastavení mixážního pultu bylo již ozvučení dalších kapel celkem přijatelné.

Jinak byl 11. Muzejní potlach příjemnou událostí, i počasí mimo pár kapek deště bylo proti loňským pětatřicetistupňovým vedrům příznivější. Tak se jen můžeme těšit na příští 12. Muzejní potlach v roce 2017.

{gallery}Potlach_Jilove_2016{/gallery}

Foto: Jiří Břicháč