V kempu Moře u rybníka Řeka, nedaleko městyse Krucemburk, se v pátek 19. a v sobotu 20. července 2024 sešli příznivci folkové, bluegrassové, country, trampské i irské muziky. Právě zde proběhl již 7. ročník Hudebního festivalu Hrošení na Řece. Festival od samého začátku pořádají Kateřina a Pavel Zavadilovi (provozovatelé kempu) a hlavním organizátorem je milovník westernu, koní, dobré whisky, vášnivý čtenář české brakové literatury, věčný romantik a posluchač dobré muziky Honza “HROCH” Voňka.

Ahoj Honzo, máš za sebou již 7. ročník festivalu, který v  neopakovatelné a přátelské atmosféře skvělých koncertů nabízí tradičně svým návštěvníkům osvěžit se kdykoliv během festivalu v letním až tropickém horku v rybníce. A to letos jistě ocenila řada lidí. Poslouchat muziku a při tom se vykoupat nebo se jen tak "hrošit" na mělčině, prozraď, jak se to se zrodilo?  A odkud ostatně pochází i název festivalu.

Ahoj Romane. Pokud jsi někdy viděl nějaký přírodopisný film, jak je v jednom místě v řece „nahečmaná“ spousta hrochů a jak jim všem koukaj hlavy s ušima – mě to přišlo, jakoby se všichni najednou vynořili a něco poslouchali – no a co jiného se nabízí, než skvělá muzika ? …no, a to, že je moje vandrácká přezdívka HROCH – inu, to je vlastně jen náhoda – snad úsměvná třešnička…

Co Tě letos na festivalu hroseni.cz nejvíce potěšilo nebo překvapilo?

Píšeš „v neopakovatelné a přátelské atmosféře…“ Mým názorem je, že to pohodové rozpoložení, ta atmosféra JE opakovatelná – a to je naším cílem – a protože se to daří, to mne nejvíc těší. Některé festivaly mají les, některé zámky či zříceniny, některé městská náměstí, my máme pláž a vodu – to přeci neodmyslitelně k pohodě a odpočinku patří, co myslíš ? Lidé někdy zapomínají odpočívat a neodpočinutý člověk mnohdy postrádá pozitivní myšlenky. To se snažíme napravit – vytvořit zážitek, na který se hezky vzpomíná.

Můžeš představit tým těch „srdcařů“, kteří se na přípravě i chodu festivalu podíleli a samozřejmě i těch, bez jejichž finanční podpory by Hrošení na Řece nebylo takový jako je?

Samozřejmě přátelé Kateřina a Pavel Zavadilovi. Se vším mi velmi pomáhají také manželka Evička, syn Ondra s přítelkyní, kamarádi Tim a Charlie, Martin Kasal a Šárka Doležalová, dále pak Karel Losenický a další chlapi z Krucemburku, co jsou ochotní kdykoliv pomoct.

Co se týče finanční podpory, rád bych vyzdvihl právě městys Krucemburk, v jehož čele stojí starosta Otto Kohout. Právě jeho přízeň živé muzice a festivalu, včetně mnoha různých firem z Krucemburku i nedalekého Ždírce nad Doubravou, nás udržuje v naději, že udržíme festival co možná nejdéle. Dokud budou síly 😊

Na Hrošení na Řece vystoupila již řada finalistů nebo vítězů Porty, jako např. Kolibříkův úlet, MeziMěsto, Isara, Mazzec, D.N.A., Hřích či Madam v triku, a patří sem i Epydemye, nebo Marien, kteří začali na Portě v letech 2004, 2005  a odvezli si sošku pro vítěze. Letos se zapojil festival do Štafety partnerských festivalů Porty. Tato akce se pomalu rozvíjí a z původních pěti festivalů je vás letos dvacet. Hledá se tak spolupráce na propagaci a podpoře nejen samotných pozvaných finalistů, nebo vítězů, ale vlastně na podpoře festivalového dění a folk a country hudby celkově. Cílem je, aby z toho byl přínos i pro samotné festivaly tím, že pro ně Porta vygenerovala nové tváře, které propaguje v médiích, nebo aby se víc lidí zajímalo o festivaly díky společné propagaci. Jakou ty vidíš možnost spolupráce ze strany pořadatele? A jak se díváš na myšlenku vzájemné podpory folkové, country a bluegrassové scény?

Já osobně jsem velmi vděčný, že tu vůbec něco jako Porta bylo, je a doufám, že ještě dlouho bude. A všech, kdo mají odvahu se přihlásit, si velmi vážím. Rady porotců v oblastních kolech nejsou jen zdrcující kritika, jak se mnohým zdá, ale opravdu cenné rady zkušených muzikantů. V tom je Porta výjimečná.

Co se našeho festivalu týče, chtěl bych se v některém z dalších ročníků zaměřit spíše na spolupráci s dětskou Portou - podpořit mladé talenty - obdobně, jako jsme to udělali v případě Honzíka Novorky, který si právě u nás poprvé zahrál na „dospěláckém“ pódiu. Ovšem kdo a kdy to bude příště, je nyní ještě brzy předjímat.

Ohledně hromadné vzájemné podpory festivalů jsem spíš skeptičtější. Více se mi líbí myšlenka spolupráce např. dvou až tří regionálních akcí. Rád bych se ale i při nich setkával spíše s originalitou - aby dokázaly být konkurenceschopné - vybudovat si něco, čím by byl každý festival jedinečný. Aby se dokázal prosadit i sám a nemusel tolik spoléhat na pomoc ostatních akcí.

V dnešní době je velmi náročné získat podporu pro kulturu, Vám se to dlouhodobě daří, stejně tak, jako mít skvělé muzikanty. Čím myslíš, že to je?

Na organizaci dobrého festivalu je podle mne zapotřebí: hodně času (mám na to sice celý rok, ale prakticky hned po skončení akce už plánuju další a dokud jsou chyby čerstvé, učím se z nich), organizační a komunikační schopnosti (prý mám dar ukecat i mrtvého, aby vstal), štěstí na lidi (ano, trvá nějakou dobu, než si vyberete lidi, s kterými to dělat chcete) a přízeň mocností, že se nestane nic, co by festival mohlo pokazit - to je asi nejdůležitější 😊 A kapely? Upřímně - kdo dobře neposlouchá, nedokáže dobře vybrat. Inspiruji se např. i videem od návštěvníků, kteří byli třeba před dvěma lety na jiném festivalu a něco natočili. Poslouchám, jak interpreti hrají „naživo“, ne jen co vytvořili někde ve studiu. Vidím, jaký mají výraz, jak se pohybují, co dělají. Jak spolupracují s publikem. Všechno to dělá SHOW - to, co návštěvníkům nabízíme. Občas to řízneme i něčím netradičním. A HLAVNĚ - na Zvukaři (ano - s velkým Z) záleží asi nejvíc. Můžete mít sebelepší a sebedražší kapely - pokud nebude LUXUSNÍ zvuk, akce nebude stát za mnoho.

Za rozhovor děkuje, klidné léto a příjemné zážitky nejen na kulturních akcích, patřících do festivalové štafety přeje

Stopař ePortýra Roman Roček