Po  loňské pauze kvůli pandemii se letos zase konal - v historii už po čtrnácté - herálecký folkový festival "Folkové setkání v Herálci".

Původně jednodenní muzicírování jen v Herálci se před lety rozrostlo o páteční zahajovací koncert v Koječíně, pár kroků od Herálce a jen o pár kroků dál od Humpolce. Když jsem tam jel, pořád mi zněla v hlavě známá píseň, jak jel Kudrna okolo Brna. Uvědomil jsem si, že stačí vyměnit jediné písmenko, do písně se dostane Koječín, akorát že Kudrna tu kolomaz nedoveze do moravského Kojetína, ale k Humpolci do Koječína.

 

   Páteční koncert patřil písničkářům. Zpívali přemýšlivé písně s moudrým obsahem. Tři hráli dobře na kytaru, lišili se nejvíc tím, jak vypadali. Jirka Řehulka měl dlouhé blonďaté háro, Luboš Stráník vyleštěnou kůži na opálené hlavě, Jindra Kejak měl tolik  vlasů a tolik vousů, že vypadal jako Jan Amos Komenský. Písničkářka Saša Niklíčková na kytaru nehrála a spoustu věcí vysvětlila zpěvem. Třeba jak chodí v noci luxovat ledničku nebo jak má místo podprsenky harmoniku. Bezva večer korunoval zakladatel heráleckého festivalu překvapením, protože s nám zazpívala Lenka Slabá, která žila skoro čtvrtstoletí v Kanadě.

 

  Skvělá muzika zněla i v sobotu na prostranství heráleckých hasičů, kterému se říká Ranvej. Asi proto, že tam přistávají nádherné písničky. Ty se ale musí slyšet, což řádky nedovedou, ale zmíním se o nápaditých názvech vystupujících kapel, které jen  ilustrují náš vztah k hudbě a k češtině. Začala kapela s mnohoznačným Hřích, aby si každý mohl dosadit co chce. Terakota je vlastně pokračováním již neexistující trampské skupiny Sekvoj, protože má v sobě několik sekvojáků. Když vznikla po Sekvoji nová kapela, hledal se pro ni nějaký název. Tehdejším bubeníkem byl Balík, doktor geologie, který bubnoval na starých Portách v slavné skupině Máci. Po jednom z prvních hraní seděli v hospodě a vymýšleli název. Balík seděl a pozoroval podlahu, která ho zaujala, načež jako geolog poučil ostatní, že je to terakota. Terakota - to je název - vykřikli ostatní. Když jsem si doma otevřel naučný slovník, bylo tam napsáno, že terakota je pálená hlína a když se do terakoty klepne -  ozve se dobrý tón. To je fakticky bezva název pro kapelu.

 

   Když se Lenka Slabá vrátila z Kanady, před kterou zpívala se Žalmanem, s Nezmary, se Spirituál kvintetem, skončila skupina Stráníci a Luboš se svou kytarou se přidal k Lenčině muži Ádovi a vzniklo trio Triolla, kde poslední tři písmenka

"lla" znamenají Lenka, Luboš, Áda. Taky dobrý nápad, jenže přibrali kontrabasistu Zdenka Schwagera a teď vymýšlejí jak to zetko dostat do názvu. Zpěvačka Blondýna to měla jednodušší, protože nosí název na hlavě. A protagonisté skupiny, která i se zpěvačkou Zuzanou Navarovou se jmenovala Nerez, tak aby to nemuseli řešit, když Zuzana odešla z tohoto světa, přidali si dva háčky a z Nerezu je Neřeš.

 

   Ono se řekne, že každá kapela má název, ale kolikrát je to moc zajímavý příběh. 

 

 

Honza Dobiáš