Pražský festiválek Březňák vstoupil devátým koncertem do 5. ročníku své existence, roste jako z vody a dál pokračuje ve své unikátní historii, totiž že se v programu neopakují žádní účinkující – s výjimkou domácí Sekvoje, která se ovšem taky přerodila do Terrakoty.
Diváků, lépe řečeno posluchačů, stále přibývá a Březňák musel znovu hledat větší sál, což se podařilo otci zakladateli Honzovi Eisenreichovi v zrekonstruovaném Kulturním domě Malý Břevnov. Nenápadná budova na kraji hlavního města už spadá pod Řepy, uvnitř je nesmírně příjemný sál, kde je dobře posluchačům i muzikantům. Není divu, že ještě za totáče, tedy před rekonstrukcí, už tady zpívali třeba Jiří Korn nebo Václav Neckář.
Na 9. Březňák bylo zcela plno, a tak příjemné a vděčné publikum by si jistě přál každý koncert. Navíc do sálu vybaveném převážně světlými židlemi se vešly i stolky, na nichž přibývaly sklenice, šálky, tácky od chlebíčků, k náramné spokojenosti všech, kteří pozorně poslouchali produkci muzikantů.
Začala Terrakota, ve zmenšeném obsazení Karolina Skalníková, Olda Dolejš a Emil Pinďa Makal. Jak předpověděl tentokrát nepřítomný bicista a autor názvu Balík (jinak doktor geologie Petr Vohnout), že ťuknutím do Terrakoty by se měl ozvat dobrý tón - stalo se. Terrakota nasadila koncertu laťku, posluchačům zvedla koutky a roztleskala jejich ruce. Už je nad slunce jasné, že česká folková, country a trampská scéna má další skupinu, která stojí za to.
Terrakota
Rozmanitost žánrů, která také šlechtí Březňák, tentokrát podtrhl Pětník, vokální kvartet dvou zpěvaček a dvou zpěváků, jejichž jediným nástrojem – kromě toho v hrdlech – je ladička kapelníka Honzy Hučína. Potěšili naplněný sál originalitou, s jakou pojednali známé písně jako třeba Tunel jménem čas, Dívka od koní či Tulácké blues, a žádný div, že je diváci nechtěli pustit z pódia.
A nastala téměř slavnostní chvíle, protože přišel host pořadu, který byl několikrát avizován již v minulosti, ale vždycky mu v tom zdraví, nemoc, operace a podobné neduhy zabránily: František Hacker, kapelník slavných KTO, dlouholetý šerif legendární Ztracenky, která letos slaví stoletiny, stejně jako český tramping. Povyprávěl o začátcích KTO, vzpomněl na Waldu Matušku, s kterým hráli, připomněl, že prvním džezovým i prvním elektrickým kytaristou byli trampové a o kytaru na klíně se jen neopíral, nýbrž zahrál pár písniček, včetně vyžádané a mocně aplaudované Harley Davidson. Byla to chvíle, která jen umocnila pocit vděčnosti, že takovéto persony můžeme zažít.
Franta Hacker
Přišli Choroši a zažili spoustu potlesku, vlastně ještě než spustili první písničku. Dough Badman totiž vysvětlil, cože to má kolem krku za nástroj – byla to rezobasa, unikátní akustická basová kytara – a z dvojice kytaristů a zpěváků Aleš Rogalewitz a Petr Ovsenák bylo nakonec trio, protože malá Jindřiška nechtěla tatínka opustit, a tak strávila koncert na tatínkových zádech. Choroši vyvracejí svým repertoárem zdání, že by trampská muzika byl už jen úhor. Věrni trampské tradici naplnili své písničky zajímavými příběhy. Nejen o topičovi, který si přihnul tak, že na lokomotivě přiložil kromě uhlí i lopatu, ale nakonec se mu dostalo uznalého klepání po zádech, protože vlak bez páry se zastavil a nevrazil do skály, která se kus dál navalila na koleje, a zabránil tak jisté tragédii, ale i o víkendu, o cancáku, o výhybkáři... zkrátka museli přidávat a trampská srdce, kterých nebylo v sále málo, okřávala. A přiznali se i k tomu, že byli hrát v katolickém gymnáziu, aby byli připraveni na to, dělat předskokana Křesťanovi.
Choroši
Robert Křesťan přišel o francouzských holích a s ortézou na levé noze, protože si zlomil kotník. S Trapery hraje už od svých nějakých třinácti roků a i teď, kdy má za sebou léta mezi Poutníky či muzikanty z Druhé trávy, se scházejí, aby si zahráli. A tak v první řadě byli vedle sebe ti, kteří jsou patrně známi víc z jiných formací: Páca, Šlach a Máčenka, neboli Pavel Petržela s mandolinou, sedící Robert Křesťan s kytarou a Luboš Malina s banjem. Páca nezapomněl připomenout, že když hráli s Poutníky, kapelník Franta Linhárek taky seděl. Na tu smršť tónů, kterou rozbalili, písmenka nestačí. Byl to úchvatný konec oficiálního koncertu, zakončený třemi přídavky, přičemž ten třetí – Pojďme se napít – zpíval s Trapery celý sál.
Robert Křesťan a Trapeři
Muzikanti se uklonili a vydali se zpátky na zabíjačku, ze které do Břevnova přijeli, Pepa Balcar s Michalem Bechyněm si začali balit fidlátka, jimiž vyráběli celý Březňák krásný zvuk a ti, co nemuseli nebo nechtěli ještě domů, se sesedli kolem kytaristů a začal jam. Desátý, tedy jubilejní Březňák bude v tomto důstojném hudebním stánku 20. října.
Přijďte, uděláte si taky radost.
Foto: Jiří Břicháč
Trampské kapely vedou!
Příjemným osvěžením 9. Březňáku byla anketa, v níž návštěvníci zaplněného Kulturního domu Malý Břevnov, mezi nimiž velká většina nebyla na Březňáku poprvé, měli určit, komu by dali hlas z účinkujících dosavadních koncertů.
Je spravedlivé poznamenat, že o kvalitu každého koncertu se vždycky zasloužili všichni, ale přesto je pohled na tabulku zajímavý. Co asi zasluhuje zvláštní pozornost, je čelní umístění trampských kapel nebo těch, kteří trampské písničky zpívají. Svědčí to především o tom, že trampské písničky mají v naší zemi stále dost a dost příznivců.
Podívejte se na tabulku, v závorce je počet hlasů, ale pořád platí, že všem účinkujícím patří poděkování za to, jak svým přičiněním přivedli na svět výborný festival.
Choroši (43)
Jitka Vrbová (33)
Pacifik (32)
Křesťan a Trapeři (31)
Pětník (29)
Poutníci (24)
Jak je neznáte (20)
Isara a Terrakota (19)
Vlček + Rak (14)
Jícha a Stráníci (11)
Vlček (10)
EKGM (7)
Štross a Brzdaři (6)
Rous (5)
Nové struny a Hluboké nedorozumění (4)
Zítka, Brzdaři, Disneyband, Bodlo, Flastr (3)
Berka (2)
Maděra, Veget, Burizon, Alternativa (1)
