Až se potkáte se svými kamarády a proberete živé mrtvé, položte jim mezi řečí jednoduchou otázku, zda vědí, jak se Alzheimer, po němž je pojmenována teď dost často zmiňovaná choroba, jmenoval křestním jménem.

Je pravděpodobné, že uslyšíte pár pokusů o nějaká jména, ale nejčastější odpověď bývá: nevím! A to je chvíle, na kterou jste čekali. Podíváte se soucitně na toho, kdo to vyslovil, a řeknete diagnózu: „No, právě takhle to začíná!“

Tak není divu – když tenhle vtip znám a znám i správnou odpověď – že jsem si nenechal ujít koncert v Divadle za plotem, tedy v areálu pražské bohnické psychiatrické léčebny, který se jmenoval Mrakoplaš kontra Alzheimer. Známá folková kapela uspořádala toto hraní už pošesté a tradičně k němu pozvala jednak slovutné hosty, jednak součástí koncertu byla dražba devíti zajímavých předmětů, jejíž finanční výsledek byl – taky tradičně – určen Výzkumnému ústavu v Klecanech, který se zabývá léčbou Alzheimerova onemocnění.

Mrakoplaš pochopitelně začal hrát, Pája Lipták, jeden z frontmanů kapely, si dovolil kus jednoho sóla hrát i s kytarou za hlavou, jako to dělává třeba Roman Horký z Kamelotu, prvním muzikantským hostem byl šéf orchestru Divadla v Dlouhé Milan Potoček, který usedl za klávesy, prvním povídacím hostem byl šéf klecanského výzkumáku dr. Aleš Bartoš, který publiku nejen pověděl, co už se jim podařilo, za co získali cenu slavného českého psychiatra pana profesora Vondráčka, ale i co se stalo s penězi z minulých dražeb a kam půjdou případně peníze z dražby v Divadle za plotem. Pořadatelům se podařilo utajit důvod návštěvy klecanského pana starosty i svému hostovi, který se až na divadelních prknech dozvěděl, že klecanská rada se usnesla každý rok věnovat Výzkumnému ústavu desetikorunu za každého občana Klecan a obohatit tedy ústav za letošek částkou 33 650 korun.

Dalším znamenitým hostem byl úžasný recitátor, moderátor, duše několika divadelních představení, vychovatel řady mladých básníků – Mirek Kovářík. Spustil dvě básně Václava Hraběte, kterými umí oslovit posluchače jako nikdo jiný, přidal verše krále pražského Majalesu z roku 1965 Ginsberga, a protože ovace, potlesk a nadšení neustávalo, přidal ještě jednoho Hraběte.

Velmi příjemný moderátor koncertu Pavel Anděl kromě průvodního slova šéfoval i dražbě, v níž mu – jak by v tom byl vyučen – pomáhal další frontman Mrakoplaše Martin Kalenda. A dražba byla tak zajímavá, že ji nemohu opomenout.

První položkou byla (v tu chvíli ještě neexistující) fotografie vítěze dražby tohoto předmětu se všemi účinkujícími a hosty koncertu. Vyvolávací cena se dostala až na 2 600 korun, protože každé zvednutí ruky případného zájemce znamenalo nárůst ceny o 50 korun. Dívčí tričko s vlčími máky a kresbou pro Alzheimera tak důležitého mozku nakonec dosáhlo ceny 3 000 korun, fotografie Michala Bulíře, představující kočku Šklíbu, byla za 2 500 korun, originál textu Pavla Liptáka k písni Na cestě z roku 1997 stál zájemce 2 600 korun, sopránová flétnička Yamaha, kterou začíná slavná olympická nahrávka skladby Otázky, se vydražila za 1 500 korun, cédéčko „Kamila“, které se podařilo vykutat ze zapomnění Mirkovi Kováříkovi, který na něm i recituje, bylo za 2 500 korun, sada upomínkových předmětů, kterou věnoval Klub Terryho Pratcheta, přišla na 700 korun, unikátní elpíčko Pár tónů, které přebývají, podepsané Mirkem Kováříkem a šéfem hrajícího souboru Etc. Radimem Hladíkem dostala dražba na 4 800 korun a poslední položka, kterou byl držák, na němž jedenáct let bydlela slavná kytara Petra Jandy Les Paul, a cédéčko, připomínající, že už je to třicet roků, co tu s Olympikem a námi všemi není Miroslav Berka, získal v dražbě zájemce za 3 700 korun.

Ve finále koncertu přišel k Mrakoplaši Petr Janda s kytarou a neskutečně hbitými prsty kouzlil nejen svou novinku, jak ještě drží pohromadě, ale také olympické hity, mj. Osmý den, Bon soir, Otázky (i s vydraženou flétničkou, na kterou hrál Martin Kalenda) a závěrečná Želva byla – jako v té pohádce – korunovací celého večera. 

Foto: Antonín Volf