Zatímco litvínovští hokejisté, nedávní mistři republiky, se posunují hokejovou tabulkou, aby se zvedli z nelichotivých posledních míst, Návštěva u Stráníků, náramné hudební večery, které se po odmlce zase do Litvínova vrátily, se posunuje tímto severočeským městem.
Původně ji hostila litvínovská Galerie, počátkem letošního roku potěšila nově otevřený hudební klub Attica v bývalém areálu továrny na dřevěný nábytek – a teď patří k vyhledávaným programům Docela velkého divadla. Prvními hosty krušnohorské manželské kapely Luboše a Veroniky v novém působišti bylo trio blovických pedagožek Přelet MS, svatého Martina přijel do Litvínova ke Stráníkům oslavit Naopak. Taky manželské duo Martina a Petry Zajíčkových z Dobříše, s nimiž dělá triumvirát Martin Podešva z České Lípy s trampskou přezdívkou Klekí. A protože dobří holubi se vracejí, za zvukařským pultíčkem seděl Jarda Popelka. Kdysi člen skupiny Stráníci se uvelebil v Litvínově, kde jeho žena Nikolka vychovává novou generaci, a protože se jmenuje Popelka, obklopil se Oříšky (jak jistě oceňují všichni z tohoto národa, kteří nevynechají stabilní součást vánočního televizního programu), čímž vznikla nová kapela. Nejenže dobře zvučil, ale k nejedné písni Stráníků zpíval třetí hlas, a to stejně ještě nebylo všechno.
Návštěvu začali hosté z Naopaku, a protože zaplněná klubovna patří Docela velkému divadlu, hned v první písni zpívali o padající oponě. Pak hned spustili jednu ze svých nejznámějších písní o boji v Anglii, Petra – kromě působivého hlasu také bezvadná kytaristka – zanotovala Vzpomínky, které složila, už když jí bylo šestnáct, došlo i na velmi aplaudovanou píseň o dívce, která se nehádá, hostiteli Lubošovi věnovali Píseň o žrádle, a tak to šlo píseň za písní, které se odrážely od usměvavých tváří spokojených posluchačů. Většinu repertoáru Naopaku mají na svědomí Klekí s Petrou a tenhle autorský tandem Klekí Petra náramně podpírá basová kytara druhého Martina. Ten ovšem překvapil všechny, co Naopak slyšeli poprvé, protože v přídavku opustil milé tajtrlíkování s kytarou a jasně znělým hlasem vystřihl píseň o lodním kuchaři, kterou na anglosaskou melodii otextoval vynikající liberecký muzikant a textař Pavel Havlík.
Po přestávce zaznělo Žalmanovo Záhoří v podání Luboše a Verunky Stráníkových, a tím začalo představování několika písní z čerstvého cédéčka. Ovšem nebyli by to Stráníci, kdyby nezazpívali o házení mincí do studní a nepřipomněli svá trampská léta několika písničkami trampskými. Luboš – místo nějakého obvyklého průvodního slova - vysvětlil, proč už se čtrnáct dní neoholil, jak mu vzdoruje několik vlásků uprostřed hlavy a jak vybírá hosty pro další Návštěvy. Řeč přišla díky tomu i na Víťu Troníčka a jeho ženu Zdenu ze skupiny Marien a zazněla i Víťova píseň z nového cédéčka, která má sice v názvu mátový čaj, ale je o tom, co může s člověkem udělat takové setkání se spolužáky a spolužákyněmi po letech.
Finální Lubošův proslov se týkal Návštěvy, která bude první prosincový pátek a jejíž součástí bude i přehlídka vánočního cukroví, přinesou-li je posluchačky, aby se pochlubily. A Luboš slíbil, že vánoční výtvory bude hodnotit gastronomický specialista Jarda Popelka a někdo si odnese za odměnu cenu věnovanou Stráníky. Ti museli samozřejmě přidávat a k poslední písničce přizvali i mistra zvuku, takže aplaus, patřící Stráníkům, Naopaku i Jardovi Popelkovi nejlépe vyjadřoval spokojenost zaplněné klubovny.
Foto: Pavel Šafář
