Pavel Rada je zakladatelem a dramaturgem Rádia Folk. Povídali jsme si o rádiu, o hudbě, o Portě a Pavel odhalil něco bližšího o rádiu, které folk a country vysílá již více než deset let.

Jen tak na rozjezd (pro čtenáře ePortýru a příznivce folku) by mě zajímalo, kdy jsi dostal nápad založit rádio Folk?

Ten nápad vznikal postupně. Asi poprvé se mi něco takového vloudilo do hlavy, když jsem pracoval jako technik v Country radiu. Mrzelo mne, že je spousta hezkých písniček, které se tam nehrály, a nemohl jsem to nijak ovlivnit. Postupem času pro mne přestalo být Country radio poslouchatelné, protože se čím dál více odklánělo od žánru. A tak jsem začal hledat na internetu a našel jsem Rádio Folk na AB radiu. Jenže folk se tam nehrál, zněl tady Gott, Ledecký, Žlutý pes… A tak jsem se provozovatele zeptal, jestli s tím nechtějí poradit. A dostal jsem nabídku, ať se o to rádio postarám. To bylo na jaře roku 2005.

Udělal sis nějaký bussiness plán a měl jsi nějaký fundovaný rozbor situace, jak by rádio s folk a country náplní mohlo fungovat, nebo to byla jen tvoje touha pouštět muziku, kterou máš rád?

Kdepak, já nejsem byznysmen. Když jsem dostal nabídku dělat Rádio Folk, zajímal jsem se jen o to, za jakých podmínek to bude možné. Bylo jasné, že budu potřebovat nějaké počítače a připojení k internetu, a to jsem tenkrát byl schopný pořídit ze svého. Až postupně se začaly nároky zvětšovat, když jsme chtěli začít vysílat nejen muziku, ale i pořady. S tím nastala potřeba mít studio a nahrávací techniku a další vymoženosti.

Důležité je zmínit, že největší náklady, tedy autorské poplatky, pronájem odbavovacího programu a šíření rádia mezi lidi obstarává a platí provozovatel, tedy AB radio.

Pamatuješ si, kterou písničku nebo interpreta jsi zahrál na Folku jako první vůbec?

Nepamatuju. Jak se tak znám, bylo to nejspíš něco od Jarka Nohavici. Ale jistý si tím už nejsem. Ale vím, které dvě písničky vysíláme vždy 1. ledna hned po půlnoci. Obě se jmenují Nový rok. Jedna je Nohavicova a druhou zpívá Žofie Kabelková.

Měl jsi nějaké písničky, o kterých jsi byl rozhodnutý, že tohle na Folku nikdy nebude?

Měl a mám. Ale je to složitější téma. Jsem totiž demokrat, a tak ovlivňuji playlist rádia, a tam záleží opravdu na mně, co do něj zařadím. Ale pak jsou tady autoři pořadů a těm dávám naprosto volnou ruku. Takže se může stát (a stává), že písnička, kterou bych já nikdy v Rádiu Folk neodvysílal, v něm zazní. A myslím, že je to tak v pořádku.

Co je dneska největší problém pro žánrové internetové rádio, aby si mohlo hrát to, co chce?

Peníze, peníze, peníze… My máme to štěstí, že se staráme o program rádia, které patří do skupiny AB radia, a tak se o některé výdaje nemusíme starat. Kdybych chtěl dělat jen hudební stream, tak bych vlastně žádné extra výdaje neměl. Ale to, podle mého, není rádio. A když chci dělat rádio, potřebuji studio, několik počítačů, mikrofony, speciální mixážní pult… A to všechno také průběžně obměňovat.

Dneska v podstatě hrajete asi víceméně bezobslužně. Ale když má kapela nové CD nebo novou písničku, je to problém se do vysílání nebo playlistu rádia dostat?

Bezobslužně vysíláme asi 95 procent vysílacího času. Snažíme se ale některé pořady vysílat živě a rádi bychom procento živého vysílání zvedli. Rád bych třeba, aby ve studiu seděl moderátor nebo moderátorka každý den, třeba alespoň 4 hodiny. Ale to jsme zase u peněz…

Dostat nové CD do vysílání zas tak těžké není, pokud je poslouchatelné a pokud zapadá do našich žánrů. Stačí ho poslat na adresu: Rádio Folk, P. O. BOX 2, 277 14 Dřísy. Ideálně dva kusy. A pak mít trpělivost, protože muziky je hodně.

Aha, to znamená poslat opravdu poštou CD do rádia…

Ano, cédéčka, která nám pošle kapela nebo vydavatel ve formě odkazu ke stažení, zařazujeme do vysílání jen výjimečně. Jsem staromilec a radši pracuji s cédéčky než s empétrojkami. A také je cédéčko v podstatě jediná odměna, kterou za práci pro rádio mám.

Podobné to je s povídáním o cédéčku v pořadu Zvukové Hrubky. Tomáš Hrubý rád alba ve svém pořadu představí, ale musí je mít. A to včetně informací z bookletu. Oba víme, že ty informace se dají (většinou) najít na internetu. Ale náš systém práce je jiný, posloucháme ta alba třeba cestou do práce a přitom listujeme bookletem, abychom zjistili, kdo je autorem toho textu, co se nám právě zalíbil, nebo kdo to hraje v téhle písničce to skvělé sólo na basu…

Kdo ti dneska s provozem pomáhá?

Ten seznam by byl docela dlouhý. Máme 10 pravidelných pořadů. Některé se vysílají každý den, jiné jednou týdně nebo jednou měsíčně. A každý pořad má své autory a moderátory. Jsou to hudební publicisté, muzikanti i třeba jen fandové téhle muziky. Bez nich by Rádio Folk nemohlo fungovat a já jsem jim vděčný, že to dělají. Bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu. Konkrétně jsou to Brigita Kytka Vidimská, Vašek Novák, David Alfik Dewetter, Mirek Ošanec, Pavel Lipták, Michal Bulíř, Martin Kalenda, Jirka Lipka – Carmen, Tomáš Hrubý, Mirek Sebera, Michael Kyselka, Josef Pepa Tovara, Tereza Bárová. Snad jsem na nikoho nezapomněl.

Je něco, co bys rád prostřednictvím ePortýru vyslal do světa? Třeba že sháníš spíkra, nebo techniku?

Lidi hledáme pořád. Pokud by se někdo chtěl přidat, měl nápad na pořad, budu rád, když se ozve (Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., 608 216 149). Taky hledáme člověka, který by se staral o archiv pořadů, nebo někoho, kdo by nám pomáhal s PR.

No a technika. Pokud jde o tu zvukovou, tak bychom uvítali telefonní hybrid (to je taková kouzelná krabička, která propojí telefon s mixážním pultem, aby bylo možné dělat do vysílání telefonické hovory – třeba soutěže…) a studiové mikrofony. Také pomalu dosluhuje vysílací PC, takže kdyby se našel sponzor, který by chtěl a mohl věnovat počítač, který může běžet nonstop a nedělá hluk…

Jak vidíš budoucnost v horizontu pěti let?

Nejspíš myslíš budoucnost rádia… Já jsem idealista, takže pořád ještě věřím, že jednoho dne objevím mecenáše. Nebudu po něm chtít peníze pro sebe, ale aby zaměstnal jednoho člověka – moderátora. To by mi udělalo moc velkou radost.

Jinak se asi mnoho nezmění. Pořád budeme hrát písničky z žánrů folk, country, bluegrass, trampská píseň. S největší pravděpodobností to některé dnešní spolupracovníky přestane bavit a skončí. Snad se objeví noví nadšenci, kteří na ně navážou. Já jsem si před rokem dal závazek vydržet ještě desetiletku, takže mám devět let před sebou. Zatím mne to stále ještě baví. Rád bych viděl Rádio Folk v digitálním vysílání (DAB), ale to je už sen spíš z těch nesplnitelných, protože tam už se náklady pohybují v řádech statisíců až milionů ročně.

Mohou posluchači nějak reagovat na vysílání, aby ti sdělili, že se jim něco líbí? Nebo míň?

Jistěže mohou. My jsme dokonce rádi, když nějaký ten ohlas od posluchačů přijde. A je jedno, jestli e-mailem nebo jako vzkaz na Facebooku. Je fajn, když přijde ohlas pozitivní, ale máme rádi i kritiku. Bez ní bychom nevěděli, co posluchačům vadí, co máme změnit nebo vylepšit.

V ePortýru nabízíme kapelám a interpretům, aby o svých aktivitách informovali své potenciální fanoušky právě na stránkách ePortýru. Jak to je v rádiu? Stojíš o novinky z řad hudebních dílen a kapel, nebo se „jen hraje“?

Jak už jsem řekl, jen hrát – to by nebylo rádio, ale hudební stream. Pokud má muzikant nebo kapela nějakou novinku, snažíme se na to samozřejmě, v rámci možností, reagovat. Když vyjde nové album, zveme na rozhovor do Muzikantskýho baru. Pozvánky na koncerty vysíláme dvakrát denně. A to je jedna z našich specialit. V našem pořadu nezazní jen přečtená pozvánka na koncert, jak to běžně rádia dělají. My po pozvánce pustíme písničku toho interpreta, na jehož koncert zveme. Takže pořad pak vypadá tak, že zazní pozvánka – písnička – pozvánka – písnička… Posluchač, který třeba danou kapelu nezná, pak ví, na co že ho vlastně zveme.

Máš nějaký ověřený model, podle kterého sestavuješ playlist? Nebo je to náhodné, nebo naopak už vysledované, co a jak funguje?

Playlist, to je taková malá magie. I to jsem se postupně učil. Jsem trochu tvrdohlavý v tom, že chci hrát a nabízet posluchačům hlavně to, co je na scéně nové, neoposlouchané. Každý dramaturg rádia ti ale dosvědčí, že posluchači chtějí slyšet hlavně to, co už znají a mají rádi. Je to tedy práce „s lékárnickými vahami“. Rádio Folk se od modelu roku 2005 (75 % nového) postupně dopracovala k tomu, že nových věcí je asi 40 %. Hodně práce za mne udělá plánovací program, který hlídá, aby nějaká píseň nebo interpret nezněly moc často, nebo – nedej bože – třeba dvakrát v hodině.

Jezdíš po festivalech, máš přehled o tom, co se tam děje. Vozíš si z akcí impulsy pro nasazení novinek nebo začínajících kapel?

Jezdím po festivalech rád. Bohužel těch, které představovaly nové kapely, rapidně ubylo. Před lety skončila Zahrada, která byla líhní novinek, v loňském roce se konal poslední ročník Folkové Růže… Takže zbývá Porta a soutěž Houpací kůň na festivalu Okolo Třeboně. A navíc se tyhle dva festivaly většinu let termínově překrývají.

Během klubové sezóny jsem pravidelným divákem a posluchačem na soutěži Notování a každý rok mě můžeš vidět na soutěžích Dětská Porta a FolkyTonk. Objevování nových kapel a písničkářů mě totiž baví, a to moc. Než tyhle objevy vydají nějakou použitelnou nahrávku, to pak většinou ještě pár let trvá, ale je fajn vědět, o co jde, když se pak nahrávka objeví. Takhle jsem pro sebe i pro rádio objevil třeba skupiny Nautica, Z hecu nebo Petr Matyáš Cibulka band. Nebo písničkáře Pavla Čadka. A mám v hlavě tak 10 jmen muzikantů, kterým je teď mezi 10 a 18 lety a – pokud se na muziku nevykašlou – určitě o nich ještě uslyšíme.

Tak to bych ti doporučil ještě festivaly Brána a Folkový kvítek. Tam to taky žije mládím… A jak se ti líbí nástup nové generace písničkářů, kteří na internetu dost bodují, zatímco country muzika je stále jaksi v pozadí mediálního zájmu? Když sleduješ zájem o tenhle žánr, zdá se ti, že se drží zuby nehty, nebo má potenciál se bez problémů na trhu prosadit?

Tohle je strašně složitá otázka a odpověď by vydala na seminář. Country tak, jak ji tady provozovali Greenhorni nebo Rangers a Fešáci, to bylo české specifikum a tyhle kapely vlastně nemají následovníky. Tahle country je v podstatě mrtvá. A mě to docela mrzí, protože mám tyhle staré písničky s příběhem rád.

To, co se pod pojmem country music hraje teď v USA, to je úplně jiná muzika a má blíže k našemu popu, než k takzvané portovní muzice. Přebírají ji a do češtiny textují popoví autoři a interpreti. Takže ona k nám ta muzika taky prolíná, jen maskovaně.

No a folk. Žánr, který nemá definici a pod kterým si každý představuje něco jiného. Někdo považuje za folk třeba Kitchena nebo Voxela. Já ne. Vůbec mne tahle odnož muziky neoslovuje. Vím, že zrovna tihle na youtube a podobných službách bodují, ale mě to nebaví poslouchat. Možná tu vzniká nový žánr (někteří ho už teď nazývají nový folk) a třeba bude i úspěšný. Já jsem z téhle nové vlny písničkářů spíš rozpačitý.

Vidíš v koncertní činnosti nějakou výhodu folku oproti pop music?

Ale jistě. Folkaři nejsou tak technicky rozmazlení jako popoví muzikanti. Vybavuji si koncert, který Jan Řepka uspořádal v Náměšti na Hané u samoobsluhy na trávníku. Nebo vím o nečekaném vystoupení Jaromíra Nohavici na Stodole Vládi Vlasáka. Nějak si neumím představit, že by Hanka Zagorová zazpívala jen s doprovodem kytary někde na ulici. Nebo že by Chinaski přijeli na festival, kde nejsou hlášeni a vsunuli se do programu…

A i vztahy mi přijdou mezi folkovými muzikanty přátelštější. Nevím, jestli se na Rock for people po skončení programu muzikanti sejdou a Kabát s chutí zahraje tu písničku od Xindla X, tu hit od Krajča… Zatímco na jamech folkových festivalů slyšíš hrát Samsona Galánečku od Redla, Hluboké nedorozumění dá s chutí ježkárny i písničky od Epydemye…

Epydemye

Máš někoho, koho bys rád viděl na Portě a o kom si myslíš, že by v Lesním divadle neměl chybět? Myslím z domácí tvorby…

No jéje, já bych ti postavil celou dramaturgii. Jenže bys asi přišel o většinu návštěvníků. Ona práce festivalového dramaturga je ještě víc o těch lékárnických vahách než práce dramaturga rádiového.

Určitě si myslím, že by neměl chybět Mirek Černý. Oslavil kulaté narozeniny a viděl jsem ho v prosinci v Semaforu, kde jako host Radka Tomáška odrecitoval dva své hity – ve vynikající formě. No a pak je tady spousta těch mladých, kteří posunují tu káru dál: Epydemye, Honza Jícha, Choroši, Jan Řepka, Nautica, Isara, Lážo plážo, Jarret, DDB, Pětník, Rendez-fou, Lístek, René Souček… Ten seznam by byl hodně dlouhý a stejně bych na někoho zapomněl.

Co bys popřál Portě 2018?

Spokojené diváky. Nic víc si festival nemůže přát, protože v tom je schováno všechno od dobré dramaturgie, přes dostatek občerstvení až ke kvalitnímu zvuku a příjemnému počasí.

Ještě krůček zpátky k rádiu Folk. Kdybys měl dost movitého sponzora, který by bez mrknutí oka finančně podpořil tvou vizi Rádia Folk, co bys podnikl?

Zaměstnal bych moderátory. Spustil bych vysílání v DAB. Pořídil bych techniku na přímé přenosy z festivalů a koncertů.

Přijedeš na Portu 2018?

A pozveš mě?

Tak jestli budeš mít chuť a zapamatuješ si termín 29. června až 1. července 2018, tak jsi vítán. A díky za rozhovor.

Já děkuji a ePortýru přeji hodně čtenářů.

Foto Pavla Rady: Lenka Živná