Písničkou 47. týdne na Country rádiu je Na bílé dni od Michala Braxatorise

Hudba a text: Michal Braxatoris

CD: Osamělý tyjátr

Písnička zazněla v Karavaně č. 51

Čím vším už byl Michal Braxatoris? Rockerem (kapela Máma Bubo), kterému uspořádala v roce 1988 vyprodaná Sportovní hala standing ovations (jako hlavnímu organizátorovi Koncertu pro Arménii). Polovinou dua BaF (album Tak to doBaFej). Člověkem, který popírá existenci folkrocku a který přitom přetvořil BaF téměř ve „Velký folkrockový orchestr“. Vlasatým enfantem terrible českého folku, který uměl řádit na Prázdninách v Telči tak mocně, že donutil nevyspalé folkaře stěžovat si v místním zpravodaji ve stylu žižkovských domovnic. Seriózním písničkářem v sáčku (album Osamělý tyjátr). Majitelem vyhledávaného nahrávacího studia. Šéfem Klubu Kocour – jednoho ze stálých míst na pražské folkové mapě. Autorem, jehož některé písničky si jeho slavnější kolegové prozpěvují na sessionech a mejdanech. Profesionálním hudebníkem, který se „nikdy nedostal do první ligy“, jak zdůrazňuje. Pracovitým budovatelem nevšední skupiny Bafalo (alba Žena ďábel a Quo vadis) a současně jejím zatratitelem. Euforie a vystřízlivění. Nálezy a ztráty. Hodně z doktora Jekylla i pana Hydea

PRAHA (Korzo) – Folkový zpěvák Michal Braxatoris (38) byl nedávno na festivalu Folkové prázdniny v Telči „pasován“ do řad pamětníků, protože začínal svou hudební dráhu na prvním ročníku tohoto festivalu před devatenácti lety. Všude s sebou vozí svého „cestovního“ psa Páju. „Pája se mnou jezdí opravdu všude, tráví se mnou veškerý čas, ať jsem, kde jsem. Když nemůže být přímo se mnou, je v autě jako ve své boudě. Už si ale zvykl, že v té boudě taky někdy jezdí nějací jiní lidé,“ pravil tiskové agentuře Korzo písničkář. „Pes Pája je dobrman a jako takový je skutečný bojový pes, protože se bojí úplně všeho,“ charakterizoval svého nerozlučného kamaráda Michal Braxatoris. „Když se řekne dobrman, lidi vidí takovou tu nabušenou potvoru, ale Pája je naopak hrozně hodnej. Našel jsem ho na Smíchově u botelu Admirál, když mu byl rok. Někdo ho vyhodil a nechal opuštěného. A on mi byl tak strašně vděčnej, že už se ode mě nehne. To bylo asi před deseti lety. Teoreticky je mu tedy jedenáct, ale prakticky nevím, protože občanku u sebe neměl.“