hudba a text: V. K. Tomáško
Až jednou z vlasů si zapleteš cop, krásná jak portréty ze starých dob,
štíhlá a pyšná jak benátská číš, jinému nahá už nezatančíš.
Já poprvé otevřel třináctou síň, chtivá jak klisna mi nabídla klín,
spálená touhou a dravá jak proud, řekla jsi lásko pojď zapomenout.
R: A tenkrát bych dokázal postavit člun, za bouře vyplout a nebát se vln,
mít svoji spásu i Armagedon, tichou jak motýl ale silnou jak zvon.
Namísto lodi já postavil plot, bojím se dálek jak španělských bot,
bojím se výšek už stokrát jsem spad´, bojím se pravdy a bojím se lhát.
Od moře fouká a snáší se tříšť, zvědaví ptáci přichází blíž,
do písku píšu při rozednění, že radši v hříchu, než v zapomnění.
R:
Tak která mi pomůže postavit člun, za bouře vyplout a nebát se vln,
být moje spása můj Armagedon, tichá jak motýl, ale silná jak zvon.
A potom z vlasů si z vlasů si zapleteš cop, krásná jak portréty ze starých dob,
štíhlá a pyšná jak benátská číš, jinému nahá už nezatančíš.
Malý dům nad skálou připomíná malý hrad
Víno máš a markytánku,