Milí p?átelé, obsahem této knihy m?ly být p?vodn? jen texty mých písni?ek. Koho ale mohou zajímat samotné pís?ové texty? Málokdy jsem „zhudeb?oval“ hotové texty své nebo skute?ných básník?. Normáln? se nejd?ív písn? n?kde zpívají, nebo dnes vysílají, natá?ejí, prodávají a jinak downloadují. Kde se vezme v tom ?erném na bílém melodie, harmonie hudební – ta se spoluhrá?i i ta harmonie s publikem?

Prý v prostoru hudba dozní, nelze ji vzít do ruky. Ale prý lidé, kteří i dnes mají plné knihovny, mají i fantazii a prý i v tichu čtení slyší hudbu sfér. Bylo jen krátké období, kdy i mé písničky takhle fungovaly. Místo slova normálně byla normalizace a ostatní zkazily zákazy. Naprostou většinu z nich si ale velká většina dnešních pamětníků – natož těch, kdo žijí jen v dnešku – nemůže pamatovat. Protože téměř nikde nezazněly. Při živém setkání s novými posluchači cítím, že i ty nejstarší moje písničky jsou pro současné publikum nové. Skoro jako by jim chyběly – jenom o tom dodnes nevěděli.

Samozřejmě k prokletí těžkostí a zákazů minulé doby patří i požehnání „patřit“ k té zajímavé, dramatické době – ale co to pomůže těm „jiným“ písničkám, které nebyly o barikádách, o protestu, o Palachovi…, které nikdo nezakázal? (...) Myslel jsem vždy, že psát o sobě je neskromné. Psal jsem vždy „osobně“, ale spíš jako pozorovatel a bojovník za vnější „maličkosti“ – za lásku, za pravdu a jiná nadějná zklamání, za lepší počasí, za spravedlivý překlad z hebrejštiny a za najití vody na Marsu… Za ta léta bych mohl i do ledačehos nahlédnout, ale i přes úspěšnou operaci šedého zákalu na pravém oku je to, co teď vidím jasněji, jen to, co mi jasné není a k čemu se nemám právo vyjadřovat.

Kdo pak má větší kompetenci vědět něco o mně, nežli já sám? Z vnějšku mě samozřejmě vidíte lépe vy, ale to už jste mě dávno prokoukli. Zevnitř vám něco prozradit mohu jenom já, ale ledacos se mi jistě nezdaří a další ledacos si jistě nechám na příště či někde ve své čtrnácté komnatě.


UKÁZKY Z KNIHY

NEZAVÍREJ DŮM

Nezavírej, jsem to já
jen se podívej, vždyť znáš mě
Nezavírej, jsem to já
a píseň, co zní tak zvláštně
Nezavírej dům...

Nezavírej, jsem to já
venku prší a noc je temná
Nebaví mě jen tak stát
s tou tichou tmou kolem nás
Nezavírej dům…

Jenom malou chvíli
chci tu být, pak půjdu dál
Já vím, že sníh je bílý
noc je temná a sen se zdá
Já vím i snad
to, že mám tě rád
jen nevím čím to
že když začnu hrát
že stále právě ta píseň zní
vím jen to, že chci přijít s ní
před váš dům

Nezavírej, jsem to já
jen se podívej, vždyť znáš mě
Nezavírej, jsem to já
a píseň, co zní tak zvláštně
Nezavírej dům…


TICHO

Ticho a lidé proudí ulicí
a málo, málokdo se smál
Nehybný chodník smekl čepici
a ticho spěchá, spěchá dál

To ticho seřazené v průvodu
a někdo tvářím vážnost dal
Jako žízeň hnaná pro vodu
to ticho spěchá, spěchá dál

Ticho a lidé proudí ulicí
a každý úsměvu se vzdal
Vždyť ticho je jen čára půlící
pak přijde výkřik
Přišel už výkřik a plamen plál

Oheň, světlo, dým
a krátký život s ním
hořely dlouho – a hořet budou dál
Plamen cizích vin a já dobře vím
jako vy – tu zprávu:
Zemřel živý člověk
a mrtví zůstali žít

Zůstali žít, ale snad už každý trochu ví proč
Proč každý, kdo ležel, vstal
Ale já, já se ptám také proč
proč jen ten oheň tolik stál

Proč lidé začnou myslet na život
až když jim před očima umírá
To proč, to proč, to dotírá
proč jen ten oheň tolik stál

Oheň, světlo, dým
a krátký život s ním
hořely dlouho – a hořet budou dál
Plamen cizích vin a já dobře vím
jako vy – tu zprávu:
Zemřel živý člověk
a mrtví zůstali žít

Ticho a lidé proudí ulicí...
Na Václavském náměstí
si každý kousek toho ticha vzal
A Národní muzeum
s očima vypálenýma municí
vidí, jak ticho spěchá dál

Ať po té písni nikdo netleská
ať každý v klidu to své ticho zatráví
To ticho, to ticho tiše mluvící
ať tiše dál vypráví..


ČAS

Jednou slunce pálí
a jindy pálí mráz
Jednou jste se smáli
a jindy plakali zas
Snad jste se i ptali,
snad řek vám někdo z vás
že když jste byli malí
vám odpověď dali
že všechno má svůj čas

Jednou je strom plný poupat
a knihy plné vět
a jindy tě horko zkoupá
a hned potom přijde led
Jednou je doba skoupá
a jindy máš celý svět
Ten hloupý čas tě houpá
odněkud někam
sem a tam a tam a zpět

Čas, to je známý
kterého znáš jen málo
Často je s námi
i proti nám a velká část
to je čekání na lepší časy
kterých se asi stejně nedočekáš

Jednou člověk jedná
jako by svět měl jen líc
ale jen propast je bez dna
a jen rub má ten líc
Jednou jedna je jedna
a dvakrát dvě – je víc
Bylo jaro v půli ledna
a v létě přišla zima
zničeho nic

Čas, to je známý
kterého znáš jen málo
Často je s námi
i proti nám a velká část
to je čekání na lepší časy
kterých se asi stejně nedočekáš

Jednou člověk jedná
jako by svět měl jen líc
Jo, tak to zkus
hodit kamenem – a neutýct
Jednou jedna je jedna
snad jednou to bude víc
Snad vrátí se jaro z nedohledna
Zatím venku mrzne
je zima, je zima
Jinak nic

Zdroj a více na: http://www.galen.cz/
http://www.mikolasek.cz/