Fouká, fouká,
ten vítr, co i větve láme
fouká, fouká,
až na nose hejla máme

Sněží, sněží,
ta hmota bílá v očích bodá
sněží, sněží,
jak dlouho chce spát příroda?

Mrzne, mrzne
vždyť ani zpěváček nevrzne
mrzne, mrzne
snad jen straka řve a drzne

Fouká, fouká
bílá je i tamhle louka
fouká, fouká
snad se zima nezakouká
do ledu a do závějí
kde jen blázni dovádějí
a až s jarem vytouženým
prohlédnout dá očím zaslepeným