Dvanáct jich sedí kolem ohníčku, jen třicet dní smí jeden vládnout,

každý má svoji písničku, jež dopřeje tulákům mládnout.

Ten zpívá o mrazu a sněhu, další zas o kvítí na břehu,

na břehu čistého potoka, o jarních touhách tuláka.

Pak letních tónů a vůní směsice vandráka láká nejvíce,

láká k usínání v loži ze sena i snění o holkách bez věna.

Když poslední z těch letních dál kytaru předává,

ovoce zraje už v alejích a chladných nocí přibývá.

Teď jiný pustí vítr do strun, ať vypráví, novou písní celý kraj podzimem obarví.

Na stromech zbývá pár listů ještě, kdy nový zpěv přináší mlhu a deště,

nakonec struny rozezní mrazivý smích, vánoční koledy i první sníh.

Kdo naučí se toulat s každou z těch dvanácti písní,

nebude si nikdy zoufat, ani nepodlehne tísni,

užije si vandr životem

krok za krokem,

rok za rokem.

Autor: Ondřej Šikl