Jednoho z nejslavnějších českých houslistů jistě znáte především z oblasti vážné hudby. Jaroslav Svěcený se však nevyhýbá ani vystupování s uměleckými soubory jiných žánrů a ani Portě. Kdo nevěří, ať pospíchá 26. června 2010 do Řevnic a tam se přesvědčí – určitě tam bude!

Pro diváky Lesního divadla bude tvoje vystoupení asi překvapením. A myslím, že milým. Udivilo tě pozvání na folkovo-country-trampský festival?
Velmi mě to potěšilo, vždyť na Portě jsem hrál - jestli dobře počítám - před jednadvaceti lety. To byl opravdu silný ročník po všech stránkách. Jsem člověk, který nejen respektuje, ale také fandí jiným žánrům. Díky dlouholeté spolupráci se skupinou Jablkoň jsem se dostal mezi výborné muzikanty s různým hudebním zaměřením, a tak si dnes rozhodně nepřipadám jako „frakoun“, který jde s klapkami na očích údolím vážné hudby a nic jiného neuznává. Miluju klasiku, ale rád poznávám jiné směry. Moc mi to dává a na své „vážnohudební“ projekty se díky tomu dokáži podívat jinou optikou, což se v mé branži, to přiznávám, moc nenosí.

Pamatuješ si, cos hrál, když jsi byl na Portě před těmi x lety? Což je asi nečekané zjištění pro návštěvníky Porty.
Hrál jsem právě s Jablkoní, muziku z našeho prvního společného CD. Ale měl jsem i barokní a romantickou vsuvku, protože jsem hrál sólové skladby od Johanna Sebastiana Bacha a Nicoló Paganiniho. Dobře si pamatuji, jak z toho měli tenkrát pořadatelé děs v očích, jestli to publikum Porty přijme. Ono tehdy docela stačilo, že „jablkoňská“ hudba byla těžko zaařaditelná. Ale bylo to naprosto super, publikum Porty jsem už tehdy považoval za inteligentní a žánrově tolerantní - jednoduše skvělé.

Ještě cvičíš, nebo už jen sklízíš dřinu mládí?
Hra na housle je běh na dlouhou trať. Jestliže se rozhodneš být sólovým hráčem na tento nástroj, musíš mít stále co nabídnout - nový repertoár, zajímavé projekty, nová CD, DVD, k tomu absolvuješ zahraniční cesty, kde hráváš také s tamními interprety. Takže - cvičit musíš v každém věku, ale důležité je si dobře rozvrhnout čas. Kromě hraní je totiž potřeba zvládat spoustu jiných organizačně, manažersky a někdy i společensky náročných věcí. Často s trochou nadsázky říkávám, že jsem sólista OSVČ a ne státem dotovaný orchestr, což je v přístupu k organizaci a prezentaci klasické hudby zatraceně velký rozdíl.

Baví tě hrát také k písničkám? Myslím improvizaci.
Improvizace je úžasná záležitost a v minulosti jsem se k různým písničkám v tomto duchu rád přidal a zamuzicíroval si třeba s některými báječnými dámami naší popové scény. Pro mne osobně je to i skvělý hudební relax.

Bude speciální repertoár pro Lesní divadlo a pro Portu?
Dramaturgicky určitě. Budu hrát se svým báječným kolegou, kytaristou Miloslavem Klausem, který je i mým bývalým spolužákem z Pražské konzervatoře. Zahrajeme super muziku - originální hudbu pro housle a kytaru včetně skladeb Paganiniho, který oba nástroje brilantně
ovládal. Zazní však i speciální hudba latinsko-americká, filmová a moje multižánrové kompozice a improvizace. Protože už léta točím CD a DVD, kde v různých skladbách představuji tajuplnou historii houslí čtyř století, budu hrát na parádní dobové nástroje. Těším se na publikum do Lesního divadla.

Tak si prosím vezmi nějaké otužilé housle, aby se tam nenastydly.

Díky. Ahoj na Portě

JVZ

Zdroj fotografie: http://www.sveceny.cz/