Stal se vítězem 42. ročníku Českého národního finále Porty, která se konala poslední víkend v červnu. Sympatický písničkář z Mohelnice bude proto na Řevnice určitě rád vzpomínat. Ačkoli hrál s menším handicapem – s obvázaným zápěstím pravé ruky, na výkonu to neubralo.
Vy nejste na Portě poprvé...
Ne, nejsem tu poprvé. Tady ve finále jsem hrál už jednou, je to 5 nebo 6 let zpátky, nejsem si teď jistý, bylo to ještě v Jihlavě. Tady v Řevnicích jsem poprvé.
Dá se popsat první zážitek, kdy jste si uvědomil, že jste konečně na Portě zvítězil?
Vlastně úplně první dobrý pocit byl hned, jak jsem sestoupil z jeviště. Cítil jsem, že se to vystoupení povedlo. Navíc, po koncertě za mnou přišlo hodně lidí, že to bylo pěkný, že se jim to líbilo. Potom mi řekl jeden z porotců, že nemám nikam odjíždět, a že mě má za úkol „pohlídat“. Vůbec jsem ale ještě nevěděl, jaké místo to je, ani mne nenapadlo, že bych mohl vyhrát.
Co musí člověk podstoupit, aby byl úspěšný v soutěži o Portu?
(zamyslí se) ...hlavně toho nenechat, když přijde první neúspěch. Já jsem na Portě soutěžil už mnohokrát v minulých letech, a kromě jedné výjimky jsem se do finále nikdy nedostal. Až dnes. Ale konkrétně na dnešek jsem se už nepřipravoval. Přijel jsem hrát do semifinále, s ničím jsem vlastně nepočítal... A byl z toho postup a dnes ve finále jsem přišel zahrát pro radost, byl to takový bonus navíc. A dopadlo to dobře (říká se šťastným úsměvem). S vlastními písničkami se snažím vystupovat asi od svých 15 let. Teď je mi 27, takže ta dnešní Porta je výsledek delší cesty, dlouhodobé práce. Řada lidí mi pomohla získat zkušenosti při vystoupeních, za což jsem jim velmi vděčný – Miloš Dvořáček, Věra Martinová, Petr Rímský a řada dalších.
Jak vás napadají texty k písničkám?
To je různé, jsou určitě písničky, které mě napadnou spontánně, když si sednu ke kytaře a jen tak si brnkám. A jsou za hodinu hotové. To je jedna varianta. Druhá je taková, že si řeknu - teď napíšu písničku. A pak nad ní sedím, než udělám základ, který pak dopracovávám. Je to svým způsobem řemeslo. Nápady jsou, ale to finální dopracování chce čas, soustředění, aby vás nic nerušilo při psaní. Písničky, které jsem hrál dnes, byly z té druhé kategorie. Měl jsem téma, nápad, ale vlastní zpracování pak trvalo dlouho, třeba i několik týdnů, než byla hotová definitivní verze, se kterou si člověk troufne před publikum.
Už jste si zkusil hrát na kytaru FURCH, kterou jste získal jako vítěz?
Ano, zkusil. Moje první myšlenka byla, že ji prodám, protože koncertní kytaru mám od Honzy Michálka z Jihlavy a nedám na ni dopustit. Říkal jsem si, že by byla škoda, kdyby taková kytara stála doma v koutě, ať radši slouží někomu jinému. Když jsem si na ni ale zahrál, zjistil jsem, že ji neprodám. Budu to muset vymyslet nějak jinak…
Vy jste studentem a zároveň učitelem. Jak lze propojit studium, práci a ještě koncertní a pořadatelskou činnost?
Ano, studuji Fakultu tělesné kultury na Univerzitě Palackého v Olomouci. Dělám tam doktorát a zároveň učím předmět „Hudební programy“. V magisterském studiu jsem studoval obor rekreologie – obor o volném čase, rekreaci, pohybové aktivitě. A teď pokračuji dál v doktorandském studiu. Věnujeme se nyní výzkumu v oblasti podpory pohybové aktivity. Rekreologie má široké uplatnění v oblastech rekreace, sportu, cestovního ruchu, veřejné správy, poradenství. Během studia se potom člověk zaměří na jednu ze specializací. Může si vybrat mezi managamentem životního stylu a zážitkovou pedagogikou nebo cestovním ruchem a managamentem a marketingem. Takže oblast působení může být velmi široká, dá se dobře propojit i s hudbou, alespoň já jsem si toto propojení s oborem našel. Já osobně ho vidím v pořádání různých akcí, kurzů, tedy v pořadatelské a vzdělávací činnosti, od loňska v Olomouci pořádám festival „Píšu, písničky“.
S ohledem na své vítězství na Portě - co plánujete v blízké budoucnosti?
V nejbližší době mě snad čekají nějaké pořady v rádiích a televizi, v létě potom několik dalších koncertů a hraní na festivalech, průběžně připravuji svůj festival Píšu písničky, který bude letos 10. – 12. listopadu v Olomouci. K němu chystám také podzimní turné. V zimě nebo na jaře bych chtěl začít pracovat na svojí první desce, která by měla být hotová do srpna. A pak znovu festival, znovu turné… Čeká mě toho dost, ale moc se na celou tu práci těším.
Děkuji za rozhovor! Barbora Tesařová
