Jednou z členek portovní poroty bude i Pavlína Jíšová, českobudějovická folková zpěvačka a písničkářka, která v současnosti vystupuje se stále se obměňující kapelou... a přátelé. S Portou se poprvé setkala na začátku 80. let v oblastním kole jako hostující houslistka s českobudějovickými Roháči, o rok později se Sem Tamem a s touto kapelou se pak na Portě objevovala až do roku 1989, ale současně se už prezentovala v Žalmanově spolu, s nímž v této tradici pokračovala, stejně jako s Nezmary a dalšími následně již vlastními formacemi. A na portovní téma je i náš rozhovor:

Jak jsi vnímala Portu po sametovém kotrmelci?
Přiznám se, že jsem rozdělení Porty na dvě větve zpočátku ani nějak nezaregistrovala. Na Portě už jsem totiž nebývala každý rok, protože se mi narodila dcera. Zaznamenala jsem ale stěhování jedné větve Porty do Jihlavy a nepříznivý úbytek publika...

Co pro tebe Porta znamená?
Porta určila můj způsob života a jsem jí za to vděčná. Myslím, že my služebně poněkud starší muzikanti jsme povinni Portě hodně vracet. Letos na finále přijedu s mladou kapelou – s mou dcerou Adélou a kolegy – Pavlem Peroutkou (kontrabas, taktéž Reliéf) a Jakubem Rackem (kytary, taktéž Monogram). Baví mě atmosféra tohohle festivalu a je to nejen pro mne šance, jak se setkávat s mladými lidmi na jevišti i v hledišti.

A jak na tebe zapůsobilo opětné spojení obou Port?
Myslím, že to pomohlo oběma stranám a loňské Řevnice jsou důkazem, že se Porta zase zvedá z prachu. Je spousta báječných mladých kapel, muzikanti mají vysokou hráčskou i autorskou úroveň, vyslovují se k věcem týkajícím se celé společnosti. Přehled o této mladé scéně začínám získávat i díky rozhlasovému pořadu Folková jíška Pavlíny Jíšové.

Letos budeš v porotě, těšíš se, nebo to vidíš jako dilema?
V porotách nezasedám zrovna moc ráda, necítím se být jako Petronius arbiter – určovatel vkusu. Hudba se dá těžko změřit, spočítat – není to jako ve sportu. Jako se mění móda, také prezentace hudebníků je různá - někomu se líbí khaki, jinému blankytná modř. A taková je i hudba – barevná a stále proměnlivá. Mně jde spíš o pocit, který z hudby cítím, jestli mě osloví její energie. A tak budu hodnotit i soutěžící. Zřejmě se dokáži povznést nad drobné chybky, jen když uvěřím, co mi chce hudba sdělit.

Jak tedy vidíš budoucnost Porty?
Jsme země festivalů, proč ne tedy mezinárodních. Porta v Řevnicích nekončí, můžeme se těšit na její pokračování. Jako v životě – pokud jste se cítili dobře ve správný okamžik na správném místě, rádi se budete vracet. A já přeji Portě, aby se stala místa stálých návratů.

Hanka Hosnedlová