Petr Havrda, kterého se ptal Petr Novotný, kterého se ptal Aleš Hrbek, kterého se ptal René Matlášek, kterého se ptala skupina Ladybirds, které se ptala Adélka Bohadlo, které se ptala Pavlína Jíšová, které se ptala skupina Madalen, které se ptal Petr Bende, kterého s ptala Věra Martinová a které se ptal Petr Kocman, se ptá Petra Kocmana, který tuto štafetu odstartoval. Takže se bude muset v rámci neupuštění štafetového kolíku zeptat někoho pak ještě jednou.

A všimněte si, jak si chlapci skvěle zavzpomínali…

Petře, jak vnímáš a oceňuješ film Limonádový Joe?

To je pro mě naprosto zásadní film, ze kterého byli v době svého vzniku paf i američtí producenti v Hollywoodu, i když to vůbec nepochopili, jako parodii. Pánové Brdečka a Lipský stvořili naprostý kult, z něhož dodnes všichni čerpáme nespočet hlášek a gagů. Od doby, kdy jsem ho viděl poprvé, jako malý kluk, jsem ho viděl snad stokrát a pořád je to neskutečná a nadčasová krása! A propos, když jsem ležel ještě tzv. v kolébce, tak mi tatínek hrával jednu z nádherných písní tohoto filmu …v Lincolnu loňskýho roku…, kterou skvěle zpíval Walda Matuška. Musím se na něj zase co nejdříve podívat, tentokrát už ale s mým malým synem Andym, kterému o Limonádníkovi vyprávím už dlouho, to je prostě „povinná četba“! 😊

My jsme se potkali na projektu John Denver Tribute, vybavíš si to někdy?

Vybavuji si to i po těch dlouhých letech stále, protože to byl krásný muzikantský zážitek. Tehdy mě velice, jako celoživotního milovníka Johna Denvera udivilo, že v Čechách je ještě někdo další, kdo jeho písničky miluje natolik, že dokonce udělá jeho, v nejlepším slova smyslu, revival. Radek Novák všechny ty, jak já říkám denverovky, zpívá parádně a sluší mu. Docela bych si někdy takový koncert rád zopakoval a zazpíval si, obzvláště pak s takovými skvělými hudebníky, jako jsi Ty.

Dokonce jsme měli vysílačky na kytary a jaké bylo překvápko, když najednou začal hrát Petr z mého aparátu. Používáš ještě vysílačku?

No vidíš, to už jsem úplně zapomněl. Pokud si vzpomínám, tak to bylo v Hradci Králové v divadle, asi tam tehdy strašilo… 😊 Vysílačky na kytary používám samozřejmě stále, už asi od svých 16 let, kdy jsem si ji poprvé nechal přivézt z Mnichova, v té době to u nás ještě nikdo moc neznal, respektive nepoužíval, ale mě to fascinovalo. Neumím si bez nich představit koncert, protože bývám rád utrženej z řetězu a jdu se během hraní podívat do publika 😊 Ale nesmím o tom moc říkat mé mamince, protože když jsem měl koncert na Vyšehradě v letním amfiteátru, tak jsem během kytarového sóla běhal po hradbách a to maminku málem kleplo 😊

Nikdy jsem se Tě na to nestihl zeptat, ale jaké máš kytary a aparáty? Viděl jsem s Takaminou a Telecasterem, ale to určitě není všechno?

Nejsem zase takový šílený sběratel kytar, spíš jsou to nástroje, na které opravdu hraju a neleží mi doma v polici. I když mám samozřejmě několik nástrojů, které používám třeba jen ve studiu, nebo na nějakých výjimečných koncertech. Za ta léta si mi doma nakupily různé akustické a elektrické Fendery, Yamahy, Takaminy, Gibsonky, Martinky, nějaký Furch, desítky foukacích harmonik Hohner nebo Lee Oskar, taky jsem si nechal postavit na zakázku od mého kamaráda Rosti Čapka mandolu a mandolínu, mám i jednu mandolínu od Gibsona a dokonce mám schovanou a zrenovovanou úplně první kytaru mého tatínka, na kterou v 60letech začínal hrát jako teenager tehdy ještě big beat, než zjistil, že country je hudba jeho života 😊 Ale mám taky první kytaru mé maminky, kterou si koupila asi v 16 letech a to byla současně i moje úplně první kytara, na kterou mě tatínek začínal učit. Mám ji doma ve stojanu ve svém studiu a občas ji z nostalgie aspoň pohladím po strunách a zavzpomínám. Ovšem, mám zachycen na fotografii i moment, kdy jsem chytil svůj úplně první akord na kytaru v životě. Bylo to při jedné ze spousty návštěv kapely Fešáci u nás doma, kdy sedím s jejich zakladatelem a kapelníkem Karlem Poláčkem v obýváku na sedačce, mně bylo asi 7let a Karel mě učil chytit D dur. Dodnes na to s Karlem vzpomínáme, a to nás nenapadlo, že se spolu budeme jednou setkávat i na pódiu. Nejemotivněji to vždy vnímáme třeba v Lucerně, když si mě jako hosta na pár písniček pozvou Fešáci při svých výročních koncertech. Teď nedávno jsem měl koncert v Ústí nad Labem na Interportě a tam byl Karel, jako rodilý ústečák, samozřejmě také, opět jsme vzpomínali a posílal jsem mu pozdrav z pódia, role se po letech obrátily… 😊 Ale zpátky ke kytarám. Ano, nejvíce na koncertech, ale i ve studiu používám akustiku Takamine, která se mnou odehrála už opravdu stovky koncertů, desítky písniček ve studiu, byla se mnou několikrát na turné v Americe a Kanadě, po Evropě, zažila i jednu bouračku, když jsme se vraceli s Honzou Vyčítalem a Greenhorns z koncertu ze Slovenska... je to prostě moje srdcová kytara, kterou už neopustím. A elektrickou kytaru mám Fender Telecaster, po které jsem toužil už jako malý kluk a odehrál jsem na ni také za těch asi 30 let tisíce hodin na koncertech a ve studiích. Sám, jako kytarista víš, že jsou nástroje, ke kterým máš bližší a srdečnější vztah, tak pro mě jsou to tyhle dvě 😊 K tomu Telecasteru se mimochodem váže jeden docela úsměvný příběh, ale to až jindy…

Vím, že cituješ Michala Tučného, že country je všechno, co se mi líbí. Co všechno je pro Tebe Country? Tedy co posloucháš za muziku?

No, ono to není ani tak citování. My jsme tohle krédo s Michalem oba vlastně ctili a používali společně a už se ani nedá říct, koho to napadlo, jako prvního, asi na to máme „patent“ oba 😊 V každém případě country je opravdu úplně všechno, co se mi líbí. Třeba, když si koupím nové auto, tak je country, protože se mi líbí. Když slyším nějakou krásnou muziku, tak je to prostě country a basta 😊 A co poslouchám? No přece country! Ale je pravda, že ti, co mě znají, zejména mí fanoušci, tak vědí, že ta „moje“ country je tak trošku jiná. Je říznutá třeba rockem, popem, soulem, blues atd. V muzice nejvíce miluji crossover, takové to prolínání žánrů. A tím, že poslouchám veškerou muziku, tak se to do jisté míry objevuje i v mých písničkách a tvorbě, i když country je a vždy bude moje celoživotní láska. Ostatně, i ve své doprovodné kapele nemám vlastně žádného ryzího country muzikanta. Jsou to hudebníci, kteří prošli mnoha žánry, nejvíce pak rockem a popem, takže do mé muziky je to právě to potřebné koření, které mám rád. Ty, jako rocker mě jistě chápeš 😊 No a odpověď na to, co poslouchám, je i název mého pravidelného autorského pořadu „Country je všechno co se mi líbí“, který vysílám už asi 15let každé pondělí od 20:00 na Country rádiu. Tam pouštím ze svého archivu muziku, o které jsem se zmiňoval – tedy country, ale takovou tu moji 😊 Takže, pokud byste chtěli slyšet zpívat country třeba Eltona Johna, Bon Jovi, Stinga, Tinu Turner nebo herce Kevina Costnera a spousty dalších, tak si mě nalaďte každé pondělí a uslyšíte krásné a věřím, že i překvapivé písně, které jste dosud třeba neslyšeli… 😊

Ovlivnil, nebo inspiroval Tě někdo na tvé hudební cestě?

O přímé inspiraci bychom se samozřejmě mohli bavit, to má každý hudebník. Už od narození jsem kromě mých hudebních hrdinů a dnes již legend Fešáků a Greenhornů - u kterých jsem strávil krásných 12 let, když mně dal v mých 18 letech Honza Vyčítal nabídku, za Tomáše Linku, který odcházel zpět k Fešákům – měl i mnoho zahraničních. Tím stěžejním byl zpěvák a multiinstrumentalista Ricky Skaggs, což je opravdová ikona country music, držitel asi dvaceti cen Grammy a všeho možného, na co si jen můžeš vzpomenout. Toho jsem opravdu od malinka doslova zbožňoval. A dovedeš si představit ten pocit, když jsem se ním setkal osobně. Udělali mi navíc entreé, takže ještě, než jsem k němu došel, tak už z dálky na mě volal „Hi, Petr, říkej mi Ricky“, což mě totálně odzbrojilo, můj superhrdina mě oslovil, navíc jménem a nabídl mi tykání, to byl šok! 😊 Dokonce jsme společně strávili v soukromí skoro celý den a pak ještě i další před jeho koncertem v Praze, takže jsem se ho vyptával na spoustu věcí, které jsem se nikde nedočetl a těžko by je někomu třeba i vyzradil, což se mně naštěstí podařilo 😊 A dokonce jsme si spolu zahráli, což mě úplně dorazilo. Mimochodem, hrál na tu moji Takaminu a já na mandolínu od Rosti Čapka 😊 Bylo to opravdu životní setkání, které se po několika letech navíc ještě zopakovalo, za což jsem nesmírně vděčný. Měl jsem tu čest se takhle soukromě setkat třeba i s Krisem Kristoffersonem, Marty Stuartem, Thomasem Rhetem, kapelou Asleep At The Wheel nebo dcerou Johnny Cashe Rosanne Cash a dalšími. Zažil jsem také společný koncert s legendárním členem nashvillské Grand Ole Opry George Hamiltonem IV., který za komunistů u nás vydal album s Country Beatem Jiřího Brabce. Když byl pozván do Čech, tak mě nesmírně potěšilo, že mě požádal, zda-li bych si s ním nezazpíval a současně ho na tom speciálním koncertě doprovodila v jeho písních moje doprovodná kapela. Byl to nádherný zážitek, zvlášť když mi pak při našich procházkách Prahou vyprávěl neskutečné historky ze zákulisí Grand Ole Opry, nebo jak se seznámil s Chuckem Berrym a mnoho dalších. Prostě, sny se plní… 😊

Co bys rád ještě na poli hudebním zkusil a chtěl dokázat?

Jak jsem před chvílí zmínil, snů a muzikantských tužeb mám naštěstí stále spoustu a věřím, že mít budu. Pořád je co plánovat, co si přát, co zkusit, zažít. Ale čím jsem starší, tím vnímám víc přirozenost chodu mnoha věcí. Takže pro mě, jako muzikanta, je nekrásnější představa dělat muziku, která mě baví, s lidmi, kteří mě baví a pro lidi, které to baví 😊 Je to jednoduchá rovnice, která domnívám se, funguje v jakémkoliv žánru nebo oboru, kdekoliv na světě. Takže aktuální plán je – vydávám nové studiové album „Mr.Country“, které se doufám bude posluchačům líbit, což mi dají určitě najevo hned 1. února, kdy mám v Praze koncert spojený se křtem a dalšími překvapeními v nádherných prostorách podniku „U Brabců“, kde zazní živě právě i nové písně. To vše pochopitelně za účasti mé doprovodné kapely a kmotra desky. Jak říkám, stále je se na co těšit a jsem vděčný za to, že se tak děje…

Díky

S úctou ke "starému chřestýšovi" 

zdraví

Petr Hafik Havrda