1.   Sedmnáct let jste vystupoval se skupinou Máci. Od roku 1993 vystupujete již se svoji vlastní skupinou Samson a jeho parta. Na Portě v Řevnicích jste byl i s Trojicí - Lenk, Redl, Janoušek… Kolik máte tedy seskupení, se kterými koncertujete?

Ono je těch proměn poměrně hodně. A dělám je cíleně, abych neměl pocit ,že hraji pořád dokola to samé a mohl mít z hraní radost. Takže řeknu-li, že pro mne je ještě velmi zásadní hraní se skupinou Hop trop, která hraje pětatřicátou sezonu v nezměněné sestavě včetně zvukaře, nic nepokazím. Myslím, že jsme tak vytvořili republikový rekord v soudržnosti souboru. A v současné době ještě hrávám s hudebníky a hudebnicemi, se kterými jsem natočil CD Slunečno a tak tomu seskupení i říkáme. Je to takový projekt na pomezí jazzu a folku, takže kontrabas hrává Petr Dvorský, u bicích se střídavě zjevují Radek Gotz, Pavel Plánka či Michal Šindelář, druhou kytaru hraje Jirka Šneberk a sbor obstarávají Berušky, které za ta léta jako samostatnou dívčí hudební formaci nelze přehlédnout.  

2. Máte pocit, že po tolika koncertech a množství nahrávek ještě něco chybí, co byste rád stihnul?
Mám čím dál tím intenzivnější pocit, že nějaký selský rozum a modelové příběhy v písních nových interpretů ubývá a zabývají se spíše formou nežli obsahem. Proto bych rád nadále psal a zpíval něco, co má hlavu a patu a kde je spíše zřejmé, že je lépe mít rozum pod čepicí, nežli obrázek na ní. A pochopitelně budu čím dál tím více odmítat tu tupost řazení do hudebních škatulí, která bezmocnost hudebních publicistů tak pěkně zdůrazňuje.

3. Skládáte i písničky pro děti, do Večerníčků. Jaký je rozdíl psát pro děti, které jsou prý nejkritičtější publikum a pro své věrné posluchače a diváky? A máte nějakou dětskou odezvu?
Já jsem děti nikdy moc nemiloval. Neumím se tvářit jako hodný strýček. Prostě mne oslovil Vašek Chaloupek a já si vzpomněl jaké to bylo když jsem byl malý a tak jsem s tím pocitem ty písničky psal. Myslím, že mne nepřestane překvapovat, kolik dětí si je po republice zpívá a že jim to zůstává i do dospělého věku. Na druhé straně, když jsem viděl a slyšel kluky z Maxim Turbulenc jak naložili s písničkou Když potkáte ježky, pochopil jsem, že tvorba pro děti vlastně žádné stropy ani omezení nemá. A to je příjemné zjištění. Takže to dělám rád a budu v tom pokračovat. Nakonec, do každého textu se dá vepsat i kousek nějaké informace, či vzdělání a tím se člověk brání postupujícímu ohlupování lidí a hlouposti vůbec.

Další část rozhovoru najdete v novinách Portýr, které dostanete přímo na festivalu Porta 2014