CIRKUS CERMAQUE - je souhrnná hlavička, pod kterou jsou v různých úpravách, na různých pódiích i po různých nárožích k slyšení různé písně J.Č. Při přípravě alba „Divozemí“ se ustálilo a ustanovilo pevné jádro kapely: Jakub Čermák, Kaia Mach, Iva Rybičková, Julie Goetzová a Jakub Cír. Do těsného okruhu „cirkusu“ patří ale i řada častých hostů, např. Ivan Paisrt, Tomáš Háček, Mikoláš Fiala nebo Anna Sypěnová.

Jak se stalo, že z písničkáře samotáře je teď kapelník?

Sám nevím. Když jsme na základce měli dělat z krabice loutkové divadlo, byl jsem v třídě asi jediný, kdo na tom zatvrzele odmítal s kýmkoliv spolupracovat a chtěl si udělat všechno sám - od napsání pohádky po vyrobení výměnných kulis. Samotu mám rád, potřebuju jí a ve tvůrčím procesu obzvlášť - vyhovuje mi nést odpovědnost za každé dílčí rozhodnutí, případně chybu, která dílo oživuje. Zároveň ale pořád poznávám nové lidi, žiju s nimi, mnohé z nich mám moc rád a z řady z nich se postupně rekrutují moji spoluhráči. Tak tomu bylo už od prvních kapelních pokusů na gymplu, přes první hudební projekt v Brně ("Šácholan" - spolu a Martinem Kučerou a Aničkou Sypěnovou) po náš stávající proměnný Cirkus Cermaque. Je to pořád živý tvar, kolem kterého se točí spousta vystupujících i nevystupujících, účinkujících. Pořád často koncertuju i sám nebo v kapelním torzu doplněném o hosty, kteří se mnou hrávali dřív nebo kteří znají některé písně z nočního hraní na baru či v kuchyni. Přijde mi legrační, kolikrát už jsem koncert uváděl slovy, že vystoupí sestava, která se naživo ještě nikdy nepotkala. Spíš než kapelníkem jsem teda cirkusovým principálem, provozovatelem varieté.

V životopisech je vždy uvedeno básník a písničkář. Je to tak, že se víc cítíš básníkem než písničkářem, nebo je to naopak?

On se to termínové rozdělení časem úplně setřelo. Tak jsem si zvyknul moci svoje texty rovnou sdílet s jinými lidmi, navíc podpořené obrovskými emočními možnostmi muziky, že poezii "na sucho", na papíru, už skoro nepíšu, resp. beru ji jako plonkovou, neuceluju jí.
Zároveň se tak do mých písní asi dostává čím dál víc intimity. Dřív jsem se v písničkách víc snažil mít na zřeteli aspoň trochu ucelené objektivní sdělení, teď v tom moc nevidím rozdíl. Přijde mi, že o obecných věcech se stejnak nejlíp a nejdůvěryhodněji vypovídá skrze subjekt, skrze konkrétní, fyzickou nebo emoční zkušeností podepřená slova nebo obrazy.

Ovšem uvádět to do anotací zvlášť - "básník a písničkář" - je užitečné v tom, že to potencinálního posluchače včas varuje, aby nečekal nějaké lehce čitelné, příjemné, vypointované textové standarty, ale připravil se spíš na moje začasto asi dost nepřehledné a komplikované dávení slov, bližší spíš tradici části české poezie než českému písničkářství.

Čtvrté řadové album, je díky kapele zcela jiné než předchozí, v čem je ale ještě jiné než předchozí tvorba?

Je to moje první deska, která vychází z koncertní praxe a ze společného kapelního života, cestování, zkoušení. To se na albu snad odráží jak hudebně (aranže měly čas alespoň trochu uzrát a ozkoušet se), tak pocitově - na desce dělali přátelé, kteří společně žijí, jedí, stopují, hrají na ulici, mají se rádi. Je to dost osobní, intimní věc. Za mezní setkání a v podstatě nový začátek mojeho písničkaření a zárodek dnešního Cirkusu považuju setkání s klarinetistou a teď už mým moc blízkým kamarádem Kaiou Machem na jaře 2009. V létě jsme pak na stopu do Portugalska vymýšleli první společný repertoár a už v té době jsme o téhle desce snili. Z té první sady písní sice na desce nakonec moc nezůstalo (asi jen píseň "Waltz"), i tak mám ale pocit, že se k výletu do "Divozemí" schylovalo aspoň dva roky...

 Díky tomu, že je to tvoje autorská deska, kolik prostoru dostávají Tvoji spoluhráči?

"Divozemí" je naše společná deska. Já udělal k písnim jenom korpus: slova, strukturu písně, návrhy melodií - tak abych byl schopen písně zahrát i sám. Ostatní šlehání, zdobení, občas i přehnětení těsta probíhá dohromady při nečastých společných zkouškách a koncertních výletech. V Cirkusu se sešly dost rozdílné a výrazné osobnosti a každý tak do tvořivého procesu přispívá po svém. Třeba klávesistka Rybička je skvělý systematik a její nastokrát přeškrtávané poznámky udržují jakžtakž nějakou kontinuitu a paměť jednotlivých písní a jejich verzí. Kaia Mach (klarinet, pikola, kytara) je živel, který nachystanou melodií většinou zapomene nebo zahodí a přijde se svou vlastní, poloimprovizovanou a začasto ještě lepší verzí. Ivan Paisrt (basa, kontrabas) je obrovský hudební talent z Vansdorfu, který (bohužel po nás) jednou nohou žije v Německu, tedy dost daleko na to, aby s náma moh zkoušet a pravidelnějš koncertovat, ale basové linky a melodie, které na Divozemí víceméně z fleku vymyslel, otevírají album ještě do úplně jiných, bohatších krajin a úrovní.

Čtvrté album během čtyř let, máš v plánu udržet toto tempo i v buddoucnu?

Právě nahrávám "Demo(n) a v Jakubu č.III". Demo(n)i jsou moje sólová dema, která si natáčím mezi jednotlivými alby, abych nezapomínal rozepsané věci a z kterých pak částečně brakujeme písně i do živých vystoupení, případně studiových desek. Kdyby byl čas a prostředky, myslím, že už teď bych měl materiál tak na dvě další řadová alba. Nahrávat písně by bylo ideální zaměstnání! Ale myslím, že to tempo už mírně polevuje, především proto, že si neumím vyčlenit čas, abych dopisoval a učil se nové písně. Psát chci samozřejmě, dokud to půjde a dokud neucítím, že už vařím z vody - což se jednou asi stane a doufám, že budu k sobě dostatek přímý, abych to poznal a nechal toho. Zatím ale neumím nic jinýho líp a je to jediná věc na světě, kterou nemůže nikdo dělat za mě.

O kapele:

Jakub Čermák / Cermaque (*86): básník, busker, příležitostný režisér a písničkář, původem z Teplic. Žije a studuje v Brně a na cestách. Knižně vydal sbírky poezie: Resumé sedmnáct (Šimon Ryšavý, 2004), Padavčata (Protis, 2006) a Stroboskopy (Kniha Zlín, 2011); pod hlavičkou CERMAQUE tři autorská alba svých písní: Krajiny bez rytíře (Polí pět, 2008), Dům slzí (Guerilla records, 2009) a Přítel holubů (Kniha Zlín, 2011).

Webové stránky CIRKUS CERMAQUE: http://bandzone.cz/cermaque

Foto: Julie Čermáková

Zdroj: http://www.indies.eu/