Ivan Bllemby Krejza

Amatérský fotograf na profesionální úrovni, fotografující vše okolo muziky. Narozen 1. listopadu 1963 v Brně, rodiče Božena a Jan Krejzovi, vyučen číšníkem a v dnešní době se žívící jako obchodní manažer, bydlící ve Vysokém Mýtě. Otec tří dětí – Lukáše, Petry a Matěje. Manželka Renata, jak sám říká zlatá, tolerantní  a trpělivá žena, protože mu jeho koníček toleruje.

Neumím si představit, že by Bllemby nepobíhal někde mezi muzikanty s aparátem v ruce, neustále s úsměvem na tváři a nijak rušící okolní dění, fotografoval. Vždycky mám jistotu, že ho potkám na většině festivalech, nebo koncertech žánru Folk a country.

Ahoj Bllemby, proč právě Bllemby, Ivane?

To sahá do dávné historie. V mých začátcích trampingu (1985) jsem neměl spacák „mumii, ale jezdil jen s „dekáčem“. No a na pokrytí hlavy jsem používal ohromnou žlutou rádiovku. A jednou takhle ráno se kamarád „Litr“ probudil a řekl: „Ty máš ale blembák (v žargonu vojenská přílba). No, a protože jsem jako správný tramp ještě neměl žádnou přezdívku, hned se toho chytil a dodal: „Tak a odedneška jsi Blemby, a aby to znělo anglicky přidáme tem jedno l a y.“ :-) No a od té doby jsem Bllemby. A když jsem začal fotit folk, tak jsem si jí zase oprášil a začal opět používat.

Jak se vlastně má fotograf v této uspěchané době? Je fotografování i tvá profese, nebo jen koníček?

Protože je focením mým koníčkem (čímž ti odpovídám na druhou část otázky), mám se v této uspěchané době „dobře“. Utíkám totiž k focení relaxovat. U focení si nejvíce odpočinu. A vzhledem k tomu, že nemám až tak vyhraněný žánr focení, ocitám se na nejrůznějších místech a setkávám se zajímavými lidmi. Díky focení jsem poznal i spousty kamarádů. Vždy když mi začíná být „ouvej“ vezmu foťák a někam vyrazím.

Každý má vždycky svůj první nástroj, na který vzpomíná, já mám pořád v paměti svou první kytaru, a jak to máš ty s fotoaparátem a od kolika let se vlastně zabýváš fotografováním.

Cvakat jsem začal na Olympus IS 300 (ještě klasický kinofilm), pak přešel na digi Olympus UZ 720. Ale to bylo jen cvakání. A když mně oslovil Vít „Školník“ Urban, jestli bych nechtěl fotit pro Folktime.cz, začal jsem se rozhlížet již po výkonnějším stroji. To bylo v roce 2005. Nejdříve jsem měl přístroje vypůjčené. A když jsem se o focení začal zajímat více, pořídil jsem si svoji první digitální zrcadlovku. A jak se říká, stará láska nerezaví, byl to zase Olympus E-500.  A Olympusu jsem zůstal věrný dodnes. I když pro focení koncertů to není to pravé ořechové (malý čip, vysoký šum při vyšším ISO), za ty tři roky jsem se už naučil v postprocesu tyto věci eliminovat. Spousty lidí si myslí, že jedeš na koncert, nacvakáš fotky a je hotovo. Nikdo už nevidí ty hodiny strávené u počítače. Vzhledem k zachování dat fotím do RAW (což je, jako bys svým způsobem fotil na film) a doma pak fotky upravuješ v počítači. Je to vlastně jako vyvolávat film. Ale ono to není jen o technice, ano pomůže ti, ale znám spusty fotografů, kteří mají výbavu za statisíce a fotku nemají.

Fotíš raději barevně anebo černobíle? Slyšel jsem kdysi názor na barevnou fotku, že to není to pravé umělecké, jak to tedy vlastně je?

Barevně nebo černobíle, na film nebo digital. To je věčné téma fotografických debat. U mě to vyplývá z celkové atmosféry a dojmu, který z fotky mám. Fotím barevně, ale když se to k fotce hodí, tak jí pak převedu do černobílé. A otázkou je, co je umění :-).

Jsi jeden z fotografů, kteří jezdí po festivalech a jejichž fotografie jsou vyhledávány, je o tebe velký zájem? Volají ti pořadatelé, přijeďte nám vyfotit festival?

Jestli je o mně velký zájem nevím. Na všechny festivaly jsem se musel probojovat a akreditovat. Ale je pravdou, že za těch 5 let co fotím, jsem se stal oficiálním fotografem Folkového kvítku, Zahrady a v posledních dvou letech i Beltine. A spíše než pořadatelé mně oslovují muzikanti, jestli bych jim nepřijel nafotit koncert, neposlal fotky a teď se možná rýsuje užší spolupráce s Koňabojem, ale to nebudu předbíhat. Na svém kontě mám i několik obalů CDček (Šany – Ze zemně vah, COP – COPxXx, Devítka – Chat a Asonance – Království Keltů). Pravidelně přispívám do časopisu Folk (bývalé F&C), jsem externím spolupracovníkem serverů FOLKtime.cz a  Musicfoto.net. Mám za sebou i několik výstav (z oblasti folkové hudby to byla samostatná výstava Den s kozlem). Ne počkej vlastně je jeden pořadatel, který si mně našel na netu a pozval mně fotit na svůj festival. Je to Josef Machat a festival je Střelické strunobraní. A já dodneška nelituji, že jsem tam jel a už se těším na letošní ročník.

Když jsem jezdil na vandry, tak mezi trampy bylo hodně lidí, kteří fotili ne jen Potlachy a lidi okolo nich, ale především si všímali přírody, jak to máš ty a jezdils někdy na tramp?

Na otázku ohledně vandrů jsem vlastně odpověděl již v první otázce. Ano jezdíval jsem. Ale teď už skoro vůbec. Chtělo by se říci oblíbenou větu, není čas. Ale to není pravda, když člověk chce, čas si vždy najde. U mě to bude spíše už pohodlnost a teplo domova :-). A já si více než přírody raději všímám lidí okolo sebe. V poslední době jsem ovlivněn tvorbou pana Kučery. A sebe spíše počítám mezi reportážní fotografy (mým vzorem je právě pan Kučera, Honza Šibík, Jan Šilboch, Miloš Truhlář, pan Štreit). Ale neříkám, že si nevyjedu i do přírody. Mým oblíbeným koutem na focení přírody je kaňon Divoké Doubravy u Bílku. Dále rád jezdím fotit jeleny a daňky do obory u Nových hradů u Skutče. Ale nejraději mám dění v ulicích.

Co ty a umělecká fotografie? Vydals někdy nějaký svůj katalog fotografií a je někde k mání?

Všeobecně se uvádí, že historicky termín umělecká fotografie vyšel z práce  Henry Peach

Robinsona „Pictorial Effect in Photography“, vydané v Londýně roku 1869. A já osobně nevím, zda chci směřovat k vyšším uměleckým cílům. Mně stačí, když mi napíše vozíčkář,  že    díky mým fotografiím se dostává zpět na festivaly a zažívá znovu jejich atmosféru. Když mi lidé píší, že se jim moje fotky líbí, a že z nich slyší hudbu. A to je to, oč mi jde. Svůj katalog zatím nemám. Mé fotky nalezneš na mých stránkách http://bllemby.webgarden.cz/, ale ty nějak nestíhám aktualizovat. Dále pak na http://spakoun.rajce.idnes.cz/. No a na stránkách kapel a přátel. A v poslední době i na sociální síti Facebook.

Fotografuješ systémem momentek a rychlých spouští a potom vybíráš z toho, cos nafotil anebo si snímek připravuješ pomalu a pak je to ta pravá chvíle?

To záleží na situaci. Někdy momentky a někdy si snímek připravím. Ale s oblibou říkám, že díky digitální technice fotím kvantitu a pak vybírám kvalitu :-). A držím se pravidla, které říkal pan profesor Šmok: „Koš je nejlepší přítel fotografa!“.

Jak vidíš své fotografování do budoucna, máš nějaké plány co dál anebo zůstaneš u toho, cos dělal do teď?

Abych pravdu řek, nevím. Plány mám, ale zatím je nechci prozrazovat, aby se splnily. A i nadále se budu držet svého motta, které zní: FOTOGRAFIE je obraz duševního rozpoloženi člověka, což je velmi subjektivní náhled na svět. Jinými slovy - každému se může líbit něco jiného a kdybych měl mít stále na paměti jakási pravidla, nemohl bych vůbec fotit. Pro každého fotografa je ta JEHO fotka nejlepší.

Děkuji za rozhovor a přeji ti dál jasný pohled a spoustu skvělých snímků, Luboš Stranďa Stráník