Lubomír Hrdli?ka se narodil 30. ?ervna 1956 v ?eských Bud?jovicích manžel?m Marii a Josefu Hrdli?kovým. St?edoškolsky vzd?lán, hudebník samouk, bydlící a žijící s manželkou Evou v malém m?ste?ku Velešín v Jižních ?echách. Otec dvou d?tí, Šárky a Pavla. Písni?ká?, autor mnoha nezmarských hit?, zp?vák, kytarista, neúnavný zakladatel r?zných muzikantských sdružení, po?adatel, organizátor, porotce, otec zakladatel Nezmar, kamarád. Momentáln? hrající aktivn? a p?edevším s Náhlou zm?nou (www.nahlazmena.cz).

Poznali jsme se v roce 1990 po dvouletém dopisování si, v Českém Krumlově, kde jsme s Verunkou hráli na festiválku u Jelenky, a pod pódiem křepčil a pak poslouchal vytáhlý, tehdy ještě velmi štíhlý, ale už bez vlasů člověk, na kterého jsem se z podia podíval a řekl Verunce: „To je určitě Hrdlička“ No a potom jsme seděli a povídali si, že se musíme určitě ještě vidět. Do dnes tomu tak je a vidíme se vždy velmi rádi. Lubomír je pro mne jednou z výrazných, Jihočeských folkových osobností, která je malinko opomíjená.

 

Od kdy vlastně hraješ a vystupuješ a které muzikantské období ve svém životě bys považoval za nejvíc plodné?
Hrát jsem začal v cca 15 letech, tedy cvičit na kytaru. Poprvé jsem veřejně vystupoval asi v 16 letech. 
Tehdy jsem hrál (považte) na bicí jako člen „bigbeatové“ skupiny Helios. Píšu to v uvozovkách, protože po cca 20 letech pouštěl náš tehdejší basák nahrávky této formace své neteři a ta prohlásila, že je to bezvadná punková kapela. A to prosím bylo v době, kdy u nás o punku nikdo ani neslyšel.
Prostě jsme jenom hráli tak hrozně……….

Nejplodnější muzikantské období bylo mezi lety 1978 – 1989. Nejdříve jsme založili skupinu Nezmaři,
posléze jsme hráli s mojí tehdejší manželkou Miluškou jako duo M+L, které záhy přerostlo ve stejnojmennou kapelu. To bylo období, kdy vznikaly písničky - Písek, Musíš jít dál, Modravý dým a mnoho jiných. Pravidelně jsme jezdili na Portu do Plzně, hráli jsme i na různých festivalech atd.

Co tě přivedlo k muzice a k tvorbě jako takové, a hráls vždy jen folkovou (akustickou) muziku?

K muzice mě přivedla má neobyčejná drzost – sotva jsem se na kytaru naučil tři první akordy,
už jsem zplodil první píseň s názvem Narkoman. Protože mi bylo asi 16 let, byla ta píseň samozřejmě tragická a ponurá. Tehdy holt byl život k neunesení  . A zase se mi to po X letech vrátilo.
Na mé padesáté narozeniny jsme seděli v hospůdce a kamarád s manželkou začali preludovat
tento opus. Málem jsem se udusil, jak jsem se smál ….. Inu, začátky byly těžké.
Jak jsem již zmínil, začínal jsem jako každá správná mánička s bigbeatem. Teprve v roce 1977 jsem
se coby ochotnický hérec v divadélku DDT (divadlo dramatických textů) chopil kytáry a tklivým hlasem jsem lkal své první písňové výtvory…..na kytaru se přece jenom holky balily lépe než na bicí, ty se blbě tahaly do hospody. Tím začalo mé folkové období.

Jsi jeden z otců zakladatelů kapely Nezmaři, zavzpomínej trochu.

To bylo tak...v už zmiňovaném divadélku DDT jsme hráli coby duo se Zdeňkem Svobodou. Najednou nám to přišlo málo a začali jsme shánět dobrého kytaristu. Zdeněk Svoboda přivedl Zdeňka Hejkrlíka, který už tehdy hrál výborně. No a on, proti naší vůli, přivedl Pavla Zajíce, který v té době hrál na kontrabas. Zbytek je už všeobecně znám……Krásné byly začátky Nezmarů, kdy jsme vůbec neměli ponětí o tom, jak se má postavit dvojhlas, výraz trojhlas už nám zněl jako sprosté slovo.
Bylo to úžasné dobrodružství, ale to zná každý, kdo začínal budovat kapelu na ryze amatérské bázi, dobře sám. A podívej, Nezmaři hrají více než třicet let a pořád jsou na špici. Kdo by to byl v tom budějovickým sklepě před těmi lety tušil………….

Jezdils, nebo jezdíš někdy na vandry?

To víš, že jo ! Jezdit jsem začal v těch šestnácti a více méně jezdím dodnes. Baví mě to děsně….
Jezdili jsme na Židárnu u Bechyně, v roce 2002 nám ji vzala voda, normálně jsem to obrečel. Na velký vandry jsme jezdili do Prachovských skal, tam nejvíc. Ještě předloni jsme jezdili do Dobronic u Bechyně, kde jsme spali pod širákem na hradě…..ještě tam s námi spával Zdeněk Hejkrlík, který loni v září zemřel. Víš, když se tak člověk ohlédne, najednou zjistíš, kolik míst už zmizelo a co je horší, kolik kamarádů už tady s námi není….. Dokud bude sloužit zdraví, jezdit budu.

Jak vidíš vzdělávání se v hudební branži, potažmo ve folku?
Člověk nikdy není s učením hotov, a jak to vidím, budu se učit do konce života. Pořád a pořád se mám v čem zdokonalovat a to je na tom krásný….je to velká výzva.

Na jakou kytaru a struny hraješ, preferuješ nějakou značku, či sílu?
Hraju na kytaru od Hynka Pavlů, je to mladej kluk z Božejova u Pelhřimova. Dělá krásný nástroje.
Jsem s ní naprosto spokojen. Ozvučení používám L. R.Buggs a struny D´Addario, síla 11 -12.

Vím, že dokážeš napsat velmi kvalitní texty na převzaté melodie, ale píšeš i své písničky, upřednostňuješ spíš autorskou tvorbu anebo převzatou?

Poslední text na převzatou melodii jsem napsal asi před dvaceti lety. Spíš preferuji autorskou tvorbu.

Pamatuješ si, kolik interpretů hraje tvé písně a kteří?
Netuším, kolik lidí hraje moje písničky, namátkou můžu kromě Nezmarů a mé současné kapelky jmenovat Stráníky nebo Pouta. Jinak mám krásné zážitky s tím, když někde hrajeme a přijde za mnou někdo, nějakej kluk nebo děvče a říkají mi: „ hele, máme takovou formaci a hrajeme tvoje písničky, nevadí ti to?“ Jéžiš, co si může autor víc přát, než aby mladý kapely hrály jeho výplody? To je paráda úplně největší.

Hráls určité období s Pavlem Zajícem, dokonce jste natočili tvé profilové CD, pokračuje nějak tato spolupráce?
V současné době spolu nehrajeme, Pavel má spoustu aktivit s Nezmary a Mikim Ryvolou, já jsem se v roce 2009 věnoval projektu Slabikář trampingu a v současné době chci pořádně rozjet novou kapelku Náhlá změna. To mě moc baví.

Přece jen nejsi na folkovém písečku žádný nováček, tak bych rád znal tvůj názor na dnešní stav folkové a country scény. Myslíš, že se může folkový autor, interpret ještě někam dostat výš.

Víš, posledních pár let jezdím dost často jako porotce na různé soutěže, ať už na Portu nebo na Folkový kvítek na Konopiště. Pořád tvrdím a opakuji se, že soutěžit v hudbě se nedá…..je to velmi subjektivní záležitost. Ale dobře, pokud bych měl posuzovat čistě z profesionálního hlediska, tak je dost mladých kapel, které dobře hrají, zpívají a mají slušné texty. Pak je bohužel dost i těch druhých, kdy se doslova chytám za hlavu a říkám si – Bože, proč mě trestáš. Já jdu hlavně po textech a to, co jsou někteří „textaři“ schopni spáchat za hrůzy, je k nevíře. A upřímně – v současné době mi nějak chybí výrazné osobnosti, ať už interpretační, či autorské. Ono nestačí jenom písničku dobře zahrát a zazpívat, ještě to musí mít to NĚCO, co tě chytí za srdce, nebo za duši a zaklepe to s tebou.
A pokud se ptáš, jestli se folkař může dostat někam výš? Já myslím, že je to přímo je povinnost, nebo poslání, abych nebyl tak přísný. Pokud se autor nikam nevyvíjí, měl by se na to vykašlat. Bohužel, ne každý je schopen si přiznat, že už je „vystřílený“ a včas odejít ze scény. Já jen doufám, že to u sebe včas poznám nebo mi to někdo řekne……a až to nastane, po anglicku se vytratím.

Co bys poradil mladým folkovým autorům, kteří se snaží prosadit vlastní tvorbou?

Nikoho nenapodobujte, jděte si svojí cestou. Stává se mi na festivalech, že při páté kapele už skoro nevím, kdo hrál první. Není to doufám skleróza, ale opravdu spousta mladých kapel hraje jako „někdo“... Mladým autorům doporučuji ještě, aby se vrátili k poezii, aby hodně četli a psali a psali a psali.

Máš u nás nebo v zahraničí nějaké vzory?
Už ne. Měl jsem za vzory - Paula Simona, Boba Dylana, Peter, Paul & Mary a mnoho jiných. U nás třeba Vladimíra Mišíka, Vladimíra Mertu, samozřejmě Karla Kryla (co já měl kvůli jeho písničkám průserů za bolševika), Spirituál Kvintet atd., atd. Dnes to není o vzorech – buď se mi písnička líbí, a potom je mi jedno, kdo ji napsal, nebo nelíbí a potom je mi jedno, kdo ji napsal tuplem.

Co ty a politika, hráls někdy na mítingu nějaké strany?

Já a politika? Když slyším o rudých, vidím rudě...na mítingu žádné politické strany jsem, aspoň při plném vědomí nehrál, nehraju a hrát nebudu. Nejsem děvka...

S kým momentálně nejvíc spolupracuješ a vystupuješ?

Momentálně – a je to veliká radost – nejvíc spolupracuji s Petrem Sejkem a Monikou Vodičkovou v triu Náhlá změna. Loni jsme natočili demo se čtyřmi písničkami a odehráli poměrně dost koncertů. Ale protože jsme mladá, začínající kapela, doufám, že nebudeme hrát jako „někdo“ a svou cestičku si prošlapeme. Cesta je to ale ještě dlouhá……Potom máme pro radost kapelku Horká jehla (bicí, basa, dvě kytary) a hrajeme si pro radost a pro peníze (jsem děvka). No a pak si hrajeme opravdu pro radost jen tak v hospodě a na čundrech. Jo, a abych nezapomněl – ještě hodně spolupracuji a vystupuji sám se sebou na dopoledních koncertech pro školy – to je duševní lázeň, ty děti mě vždycky nabijou na pár dní dopředu.

Závěrečná otázka, jak budeš, či jak budete pokračovat dál, prostě jaké máš plány do budoucna?

Hrát a psát, psát a hrát, rozjet Slabikář trampingu, rozjet festiválek Indiánské léto u nás ve Velešíně, hodně moc koncertů s Náhlou změnou a ještě víc dopoledních koncertů pro školy……….
A hlavně – být co nejvíc s dobrými lidmi, nebudete mi věřit, ale je vás čím dál víc……..

Děkuji za rozhovor, Luboš Stranďa Stráník.