Námět z jedné ryvolovky vás možná donutí k zamyšlení. Mně, v této pro mně obzvlášť tragické době, přinutil napsat pár řádek, vzdát hold a něco vzkázat nebo spíš připomenout.

Po někom zbydou jen prázdná gesta, slova a po někom odkaz nebo dílo, památka. Pokud má člověk talent a invenci, má přímo skoro povinnost něco zanechat, předat nebo vytvořit. Skladatel zanechá píseň a pokud je dobrá, vydrží být živá několik generací. Malíř obraz, architekt stavbu, atd. Hudební redaktor a moderátor má hlavně možnost (i povinnost) sloužit. Dnes už to asi není tak striktně vyžadováno (leckdy je na těchto pozicích jen atrapa sloužící sama sobě), ale to není případ člověka, který plně naplnil podstatu této mojí myšlenky. Hledal nové tváře na hudební scéně aby vám je představil na rozhlasových vlnách. Slovem provázel různé hudební akce s pokorou a službou muzikantům, přicházejícím na scénu. Nikdy vás neodmítl s pomocí radou nebo názorem. Nebo pouhým časem k rozhovoru. A bohužel ten jeho čas se naplnil. Předčasně, bez možnosti ubránit se nemoci. Přesto ten čas, který nám byl dopřán v jeho společnosti, naplnil bezezbytku podstatu poslání zanechat dílo. Dílo, které má ambice odkazu a příkladu pro jeho následovníky. Je řada lidí, kterým pomohl, které oslovil, možná i nasměroval a ovlivnil. Kterým třeba i na chvíli zpříjemnil a obohatil pobyt na této zemi. Pokud ještě někoho v budoucnu bude zajímat historie a bude dopisovat encyklopedie folkové hudby, neměl by jeho jméno vynechat. My nezapomeneme. Bylo mi ctí, příteli.

Zdenek Schwager.