Loňský rok a situace nám sebrala řadu koncertů a také osobností folku a country. Bohužel k nim přibyla 8. ledna další výrazná - opustil nás Tony Linhart v nedožitých 81 letech.

Místo sepisování jeho CV a milníků jeho hudebního života bych chtěl vzpomenout na fragmenty osobních vzpomínek, setkání a spolupráce. Potkali jsme se 19 let po založení Pacifiku - jeho hudebního dítěte - v Sokolově na Portě. Seznámil nás Jarda Studený a Wabi Daněk a snad mi odpustí, že tehdejší mladý rocker neměl zrovna pochopení pro demonstrativní zalomení palců a písničky o tunelech a ohních (byť jsem už byl docela zběhlým trampem a vodákem).  Co mě ale chytlo, byla swingová nálada jejich koncertů v následujících letech, kdy už jsme se setkávali na jevištích a v zákulisí.                                                

Začal jsem tušit až později, proč trampové, hýčkající si své celebrity, na Tonyho nedají dopustit, jako na ostatní z jejich Olympu. V roce 1974 získal autorské ocenění na Portě, pak řadu dalších ocenění. Je také autorem zpěvníků trampské hudby a trampských kuchařských knih. Navždy bude spojen s Portou, Pikovicemi, Malostranskou besedou a Potlachy. Potlach i řídil v Ústí jako portovní dramaturg. Tam se stal i moderátorem Trampské Porty. Tam jsme se hodně dohadovali, když jsem tehdy měl sen o spojení tehdejších obou Port i s důrazem na trampskou tradici. To se nakonec povedlo, i když lidský faktor po letech zase naší snahu zbořil.

S jihem ho spojovaly nejen vzpomínky na vojnu, ale i Karel Jakeš Kayman, Hanka Hosnedlová i naše portovní buňka a vždy byl vítaným hostem. I když točit s ním rozhovor do rádia, to byla pochoutka. Ale vždy to s tím "bručounem" bylo poučné a příjemné povídání. 

Z kolapsu před asi 8 lety ho zpět přivedla kytara a písničky. Na své zahradě si udělal svoji malou osadu se srubem plným vzpomínek, historických artefaktů a atmosférou trampské nostalgie.

Muzikanti neumírají díky své tvorbě. Dá se udělat jediné - zpívat dál jeho písničky.

Zdenek Schwager