Odešel Karel Kryl, odešel Wabi Ryvola, odešel Kapitán Kid a teď odešel – v požehnaném věku, jak se říká 87 rokům života – písničkář Majka Čech. Po válce redaktor Československého rozhlasu, jenže posléze vadilo, že jezdil do práce na kole a v kraťasech a že byl skaut srdcem i duší.

Jeho nejslavnější období přišlo později, to když v létě správcoval na bechyňské plovárně, v zimě kácel stromy a v Židově strouze zapaloval ohně trampských potlachů. Studenti bechyňské keramické průmyslovky by o něm mohli vyprávět hodně dlouho – a to tam studovali třeba právě Karel Kryl, Miki Ryvola, Viktor Sodoma a mnozí a mnozí další. Na bechyňskou plovárnu určitě nezapomenou ti, kteří tam chodili v dětském věku a dostali za korunu pořádný krajíc namazaný máslem a krajáč kyselého mléka, nebo mnozí už starší výtvarníci, jejichž díla Majka věšel na skoby na dveřích šaten nebo muzikanti, kteří tam poslouchali Majkovy písničky hrané na kytaru nebo na harmonium. A Majka uměl nejen své vlastní songy, ale uměl i spoustu francouzských v originále. Bechyňská plovárna vypadala jako ta ze slavného Menzelova filmu s panem Hrušínským v hlavní roli s „tímto způsobem léta“, jenže Majka Čech byl kromě správce plovárny, písničkářem, milovníkem přírody, dřevorubcem, myslitelem, ale také význačným insitním malířem.

Část jeho obrazů se přestěhovala do kostela sv. Jakuba v Týně nad Vltavou, kde se s ním zaplněný chrám loučil, a když světle hnědá rakev, která v kostele pod spoustou květin i jehličnatých větví zprvu nebyla skoro vidět, chrám opouštěla, doprovázely jí zvuky dvou kytar a skautské večerky. Když se pak Majka vydal na svou poslední cestu touto zemí, doprovázely ho všechny kostelní zvony.

Foto: Marie Paličková