O Kapitánu Kidovi už toho bylo tolik napsáno a tolik toho napsal do knížek či do písniček sám, že si netroufám přidávat nějaká další moudra. Ale zažil jsem tohoto člověka, jehož ekvilibristika s češtinou mě dodnes fascinuje…
A tak v době, kdy sám sebe přesvědčuji, že už tady Kid není čtyři roky, přidám jen dvě historky, v nichž se nemluví o písničkách, ale při mém vzpomínání na Kida nemohou chybět.
O dobrých vztazích mezi Kidem, jeho osadou Island a Hobousáky a jejich Zlatým klíčem se vědělo a ví. Jednou osadníci Zlatého klíče zpozorněli, protože poblíž jejich osadní rezidence Fort Hazardu se začali pohybovat dva uniformovaní muži a cosi vyměřovali. Na přímý dotaz osadníků pak muži sdělili, že Hazard bude zbořen a celé území přejde do vojenských rukou. Naštěstí si vnímaví klíčáci všimli nějakých nesrovnalostí v uniformě obou měřičů, a tak se jim posléze podařilo z nich vymáčknout jméno autora téhle děsivé myšlenky, jímž byl Kapitán Kid.
Schůze Zlatého klíče se shodla na tom, že tohle Kidovi jen tak projít nemůže. Stanovili datum, kdy každý odešle na tehdejší Kidovu ústeckou adresu nějakou zcela nepotřebnou věc. A tak vznikl úctyhodný seznam, v němž velikostí možná kralovalo veliké kolo sýra, které Učedníkovi při rozvážce potravin spadlo z auta, tak je šoupl v kabině pod sedadlo a nějakou dobu na něm jezdil. V den – nazvěme ho Den D – vysupělo pošťácké auto do kopce nad známým hotelem a na chodník před Kidovým domem vyložilo obrovskou hromadu zásilek zmíněné hodnoty. Kid bystře pochopil, že tady legrace končí, poslal Zlatému klíči supliku s návrhem zakopání válečné sekyry a pozval reprezentaci jihočeské osady (Hazard je kousek od Kaplice) k mírovému jednání.
Šerif Miki Ryvola si oblékl černý oblek, jak se na vedoucího takové delegace sluší, a skupina se vydala do města nad Labem. Kid je obřadně přivítal, uvedl do domu a ke stolu, kde bylo na počest vzácné delegace připraveno opulentní fondue. Uprostřed žranice vyzval mírovou delegaci, aby se s ním ve vedlejší místnosti na něco podívala. Ano, tušíte správně: ve vedlejší místnosti byly zbytky sýrového kola, včetně nezbytných červů, z nichž bylo připraveno fondue…
Jak šly roky, přibývalo knížek i písniček, Kid se zařadil mezi legendy trampského písničkářství i mezi úspěšné české autory detektivek. Jeho kamarád Wabi Ryvola už opustil tenhle svět a ve vysočanském Gongu byl připraven křest prvního dílu Wabiho zpěvníku. Kid přijel v nezbytném námořnickém tričku, dělal si srandu z Mikiho, protože byl o deset let mladší než on, a kromě písniček dal k lepšímu i vzpomínku na to, jak k němu jednou Wabi přijel - taky ještě do Ústí. Večer seděli u krbu, semleli při povídání živé mrtvé, a jak přibývalo alkoholu, rozvazoval se jim jazyk. Dostali se oba na své atletické mládí, jen se nemohli shodnout, kdo z nich byl tenkrát rychlejší. Když se v uvádění časů na stovku dostali hluboko pod světový rekord, uznali, že tudy cesta nevede a že si to prostě rozdají. Vydali se – dávno po půlnoci – na cestičku loukou vedoucí k Labi a zaklekli vedle sebe ke startu. Ovšem než vyběhli, zjistili, že nemají startéra. Kid navrhl způsob, jaký praktikovali v klukovských letech: vzal kus kamene, že ho vyhodí a náraz šutru na zem bude jako výstřel ze startovní pistole. A tak se stalo, že uprostřed hluboké noci sprintovaly dvě fousaté legendy… Kid gentlemansky neřekl, kdo to tenkrát vyhrál.
Pak se na kalendáři objevilo datum 2012, rok Kidových osmdesátin. Zkušený autor a muzikant vybral nejen písničky, které by na jubilejním koncertu měly zaznít, ale i kdo by je měl zpívat, oslovil interprety, všechno zařídil – a umřel. Koncert k osmdesátinám Kapitána Kida v jeho dramaturgii však zazněl, fotky to dokumentují.
{gallery}Kapitan_Kid{/gallery}
Foto: Jiří Břicháč
