Psal se 4. prosinec 1970. Nikdo nemohl tušit, že toto bezvýznamné datum se stane milníkem v d?jinách ?eského bluegrassu a country hudby.

Ten den měla první koncert kapela, která si tehdy říkala „The Blue Monsters“, anglické názvy tehdy frčely než je tehdejší strana a vláda zakázala, a od toho zákazu si už celých 40 let říká tato skupina „ Poutníci“. Zmíněné historické vystoupení proběhlo v Brně Maloměřicích v tehdejším mládežnickém klubu, na jehož zprovoznění se také tehdejší členové podíleli. Průběh tohoto koncertu si snad pamatuje jeden ze zakladatelů Poutníků, bývalý kapelník dnes manažer, František Linhárek a jeho přítel, s kterým začínal – Josef Šulák. Oba zmínění pánové jsou z Brna. Od té doby se také uvádí domovské město Poutníků „ štatl“ s názvem Brno, ale podle toho kde bydlí současní hráči, to už není pravda. Ovšem to nevadí, u tradice zůstáváme a Brno dál uvádíme.

Já, Jiří Karas Pola, znám začátky Poutníků jen z vyprávění, přišel jsem do nich na podzim v roce 1980, a jako současný kapelník se pokusím v tomto článku o malý historický exkurz.

Měl jsem to štěstí, že jsem přišel do souboru v době, kdy měl nastartováno vzhůru a to do širšího podvědomí diváků, do špičky české country hudby a na profesionální dráhu. Bylo volné místo basisty, protože jsem s tehdejším kapelníkem znal, tak jsem dostal nabídku, kterou jsem využil. Dodnes nelituji. To nastartování proběhlo, podle mě, příchodem Roberta Křesťana do kapely a to již rok přede mnou. Robert, přezdívaný Šlach, tehdy hrál na banjo, zajímavě zpíval a skládal originální písničky. Ale hlavně bylo na něm vidět, že chce dělat muziku na co nejvyšší úrovni a svým entuziasmem nakazil celý soubor.

Poutníci po té v osmdesátých letech minulého století vyhráli několikrát tehdy velmi populární festival Porta. Finále tohoto se odehrávalo tehdy na plzeňském výstavišti a v areálu Letního kina na Lochotíně. A kapela získala trofej, zvaná Porta, jak v autorské části soutěže, tak v části interpretační. To bylo v letech 1982 a 1983. V roce 1981 jsme ještě získali takový malý předkrm v podobě malé Porty a v roce 1985 ještě jednu autorskou. No a psal se rok 1987 a vrcholem odměňování na tomto festivalu byla Zlatá Porta, jako ocenění za přínos české folkové hudbě. Potom následovala nabídka na profesionální přehrávky, bez těch to tehdy nešlo, pro tehdy jedinou profesionální agenturu s názvem KKS / Krajské kulturní středisko /. No a pak šlo vše ráz na ráz. První LP pro Supraphon s názvem Poutníci. Prodalo se ho údajně 100 000 kusů, to tak prodat dnes, tehdy jsme z toho neměli ani korunu, ale to mi stejně nikdo neuvěří. Získání ceny časopisu Melodie a vrcholem bylo i udělení ceny v kolébce bluegrassu a country, v USA, za nejlepší neamerické CD. To nám bylo uděleno v letech 1989 a 1990 organizací SPBGMA (Society for the Preservation of Bluegrass Music of America). Většina koncertů byla tehdy beznadějně vyprodaná a jejich počet za rok se vyšplhal až ke dvěma stovkám.

Jak to ale v životě bývá, vše konec svůj mívá. A tak skončilo toto období Poutníků. Robert se rozhodl osamostatnit se a zkusit modernější hudbu s kapelou, které dal název Druhá tráva. Zbytek souboru chtěl pokračovat dál a tak se poprvé zkusila sólová zpěvačka, aby bylo jasně oddělené období, kdy s námi zpíval Šlach. Zpěvačka se jmenovala Hanka Černohorská a natočili jsme s ní i jedno CD s názvem „ Je to v nás.“ Tento nosič patří v poutnické historii k těm lepším a to právě zásluhou Hanky. I ta ovšem po třech letech odešla z rodinných důvodů. Přišlo asi nejhorší období kapely. A musím říct, že za to můžu svým dílem i já, neboť jsem v tom období koketoval s bratislavskou bluegrassovou skupinou Fragment a na Poutníky nezbylo tolik času.

Život však běží dál, člověk stále hledá a přemýšlí, a tak se stalo, že jsem se s Fragmentem rozloučil a rozhodl se vrátit Poutníky tam, kam byli na rozmezí osmdesátých a devadesátých let dvacátého století, do špičky české country hudby.

A o to se vlastně od roku 1997 snažím dodnes s pomocí Honzy Máci, skvělého mandolinisty a kytaristy, který se mnou hraje už 13 let. V tomto snažení mi také pomáhá vlastně cizinec, Slovák z Prievidze, Peter Mečiar. Takto banjista, dobrista a absolvent žilinské konzervatoře na kontrabas. Ten je v Poutnících už 6 let. No a poslední současný muzikant v kapele je Jakub Bílý, kytarista a hlavně velmi talentovaný zpěvák, mající teprve dvacet roků a hrající s námi dvě léta. V Brně a okolí s námi ještě vystupuje jako stálý host, emeritní Poutník, kytarista a zpěvák Zdeněk Kalina. No, a když má někdy čas, tak s námi sem tam zazpívá i Hanka Černohorská.

Celý loňský rok jsme věnovali čtyřiceti letům souboru. Jezdili jsme s pořadem „Poutníci slaví 40.“ Tak se jmenuje i CD se záznamem zmíněného programu, které až do konce dubna v roce 2011 budeme křtít na všech našich koncertech. Na tomto nosiči je vlastně většina poutnických hitů, kromě Telegrafní cesty, ke které jsme nedostali povolení natočit ji s českým textem, a je to vlastně takový průřez naší poutnické hudební historie. I na tu slavnou Panenku se dostalo!

Závěrem mého článku vyslovím své osobní přání, ať mi vydrží zdraví, zbytek současných Poutníků je ještě dost mladý. Ať nám to hraje a přijdou ještě nějaké nové nápady a písničky.

A ať nás neopustí naši fanoušci

A na závěr uvedu pár dat :

Poutníci zatím vydali celkem 13 CD nebo LP.

Poutníci (1987, Supraphon)

Wayfaring Strangers (1989, Supraphon)

Chromí koně (1990, Supraphon )

The Days Of Auld Lang Syne (1991, Supraphon)

Poutníci Live (1991, Supraphon )

Je to v nás (1992, GZ Loděnice)

Písně brněnských kovbojů (1994, UMG Country Records)

Co už je pryč (1997, GZ Loděnice)

Krajní meze (1998, GZ Loděnice)

Vzpomínky (1999, GZ Loděnice)

Pláč a smích (2003, Ji-Ho Music)

Poutníci 2006(2006 Jiří Mach)

Poutníci slaví 40 live / 2011 Jiří Pola /

Poutníci odehráli už pře 3000 koncertů.

Poutníky, v období kdy s nimi hraji, prošli tito muzikanti, kromě těch současných které jsem již zmínil: Banja – Robert Křesťan, Luboš Malina, Václav Vacek, Svaťa Kotas a Petr Brandejs. Kytary – Zdeněk Kalina, Mirek Hulán, František Linhárek. Mandolíny – Pavel Petržela, Mirek Hulán, Jiří Plocek, Jiří Mach. Sólový zpěv – Robert Křesťan, Zdeněk Kalina, Hanka Černohorská, Jiří Mach. Jestli jsem na někoho zapomněl tak se omlouvám

Já se s vámi, kteří máte rádi naši hudbu, těším nashledanou na nějakém koncertu. A těm co nás neznají, vyřiďte, že jsme stále skvělí a ať se přijdou sami přesvědčit na nějaké to naše hraní.

Váš Jiří Karas Pola