Kdykoli jsem s Wabim hovořil, řešili jsme zásadní věci. Jednou nad ránem v Českém Krumlově, na cestě odněkud někam po sejšnu na folkovém festivalu, to byla zásadní otázka:

Proč vůbec mají čepice kšilt? Po několikerém pohledu na předjitřní oblohu, nastaly mírné problémy s rovnováhou u obou z nás. Wabi byl na tom lépe, a jeho tradiční a nadměrný nehet na čepici prakticky vyřešil náš problém: čepice mají kšilt, abychom neměli závrať z výšek.

Když jsme se spolu pokoušeli psát trampský muzikál, já stavěl příběh a Wabi ho postrkoval dál písničkama, aby to nebylo jen ilustrativní. Ale nikdy jsme u toho nevydrželi dlouho a zase se něco zásadního řešilo. Až pak jednou to za Wabiho vyřešilo jeho tělo, a octnul se v sanatoriu Vyšne Hágy v Tatrách. Odtud mi poslal pohlednici, která se mi stala relikvií.

Stálo na ní: Pepo, rum jde přímo do jater, startky vedou do Tater, ahoj Wabi.

Josef Plšek

(Autor je televizní a divadelní režisér. Léta spolupracoval s Portou)