V t?chto dnech by se dožil Ji?í Wabi Ryvola (nar. 4.4.1935) p?tasedmdesáti let. Je škoda, že se jich nedožil, v tomto v?ku dnes ješt? ?iperní mužové prohán?jí mladá d?v?ata. Je to škoda o to v?tší, že odešel nejen mimo?ádný autor, ale i ?istá a silná osobnost. Wabiho Ryvolu si budeme v dalších dnech p?ipomínat sérií ?lánk? a vzpomínek
(fsk)

Hádesův pasažér na temné kánoi

Je to neuvěřitelné, ale uplynulo už celých patnáct let od chvíle, co 28. února odjel na svůj poslední vandr Wabi Ryvola - nezapomenutelný písničkář, tramp a když se to tak vezme, vlastně životním založením český hobo.

Teď už dávno ví, co je tam, kam dosupěl ten jeho vlak. Zůstala po něm nejen smutná vzpomínka v duších těch, kteří ho znali osobně, ale i spousta krásných písniček, z nichž velká část zůstala dodnes v oběhu. Tyhle písničky žijí svůj svébytný život nezávislý na autorovi, šíří se jako nádherný bacil drsné romantiky a Wabim ocejchovaného všedního a někdy i trochu šokujícího upřímného lidství.

Když spolu s Mikim a Kapitánem Kidem prošlapávali cestičku moderní trampské písničce, netušili, že tak vlastně vstupují do dějin. A kdyby jim to někdo řekl, asi by to ani nepřipustili. Hráli a zpívali tehdy to, co se jim líbilo, co sami cítili a žili. A Wabi to tak dělal ve všem - nenechal se spoutat zdvořilostními učesanými konvencemi, totalitními mantinely a hrozbami, ani otěžemi povinností. Byl asi opravdu posledním skutečným, sám v sobě svobodným "hobo". Nestál o slávu, o pochlebování, o výhodné "židle". Byl setrvale a ze zásady v opozici a nerad připouštěl kompromisy - a to často i za cenu ztrát. Takovou malou revolucí byly také jeho novinové články a povídky, ve kterých jako hrdinové bez pozlátka nezřídka figurovali jeho kamarádi z osady Zlatý klíč a spřátelených osadních formací.

Hoboes, které Wabi s Mikim založili, sice začínali jako osadní sbor, ale později byla jejich popularita postavena právě na Wabiho a Mikiho písničkách, které dnes už představují běžný repertoárový fond trampských zpěvníků a rodinného stříbra lidiček s toulavou duší a kouřovými signály. Vlastně z Hoboes dnes zbyl už jen Miki.

Kdysi, zhruba asi v polovině sedmdesátých let, jsme s kamarády seděli s Wabim a několika dalšími písničkáři v příjemné zahradní restauraci v Českém Krumlově, kde probíhal jeden z tamějších folkových festivalů. Mluvilo se o všem možném, jak už to u piva bývá, ale i o tom, zda se někdy žánr trampské písničky a folku může vůbec dostat na výsluní oficiální scény, stejně jako ti, co mu celý život tlačí káru. Kamarádka Zmije tehdy prohlásila, že přijde doba, kdy budeme jezdit po školách a vykládat, jak jsme se znali s Mistrem Ryvolou... Smáli se tehdy všichni bez výjimky včetně Wabiho... Vypadalo to tak utopisticky - a vidíte, ta doba skutečně přišla a ani nám to dneska už nepřijde nějak zvláštní. Jak rychle si člověk zvyká na změny... Sice nejezdíme po školách, ale Wabi se stal v hudebním světě pojmem a dočkal se i oprávněného ocenění.

Wabiho texty hovořily vlastním, ne vždy spisovným jazykem, vypovídaly o osobních prožitcích a názorech. Nabízel v nich nezištně niterný výprodej své toulavé duše, a snad právě proto se ujaly. A dodnes je slyšíme u ohňů, ve vlacích, na pódiích i nahrávacích studiích. Na své konto připsal okolo tří stovek písní, než ho krátce před jeho šedesátkou odvezl Hádes na své temné kánoi do nebeského kempu.

A ještě něco - čtvrtého dubna by bouřlivák Wabi oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Takže v tu chvíli mu třeba připijme sklenkou piva anebo něčeho ostřejšího a na oltáříčku svých vzpomínek zapalte Wabiho oblíbenou partyzánku...

Hanka Hosnedlová na vzpomínkovém večeru v Českých Budějovicích

{denvideo }