Příběh první - historie se opakuje:
Těsně před řevnickou Portou vždy vychází CD s výběrem nahrávek z předchozího ročníku a toto CD je samozřejmě nutné důstojně pokřtít. A tak se křtilo v roce 2008, 2009, 2010 a nezanevře-li na portovní písničky pan vydavatel Zdeněk Šulc, bude se jistojistě křtít i v roce 2011.
 |
 |
 |
Pravidelně každý rok se v areálu Lesního divadla vyskytují taky spáči. Jsou schopní si k spánku vybrat ten nejméně pohodlný povrch a zásadně usínají za bílého dne. Nevím, že by byli zmoženi přemírou dojmů?:-)
 |
 |
 |
Děti na Portě jsou vděčné téma. Hlavně ty mladší, které dění na pódiu nijak zvlášť nezajímá a snaží se najít důstojnější zábavu. Sice tím občas přivedou do rozpaků moderátora, ale on to ustojí:-)
 |
 |
 |
A přichází můj oblíbený příběh:-) V roce 2009 došlo při předávání věcných cen k drobnému organizačnímu zádrhelu - nikoho nenapadlo včas vybalit cenu - kytaru. Následovalo horečné trhání obalu přímo na pódiu. Když letos probíhaly přípravy dalšího ročníku, byla tato událost zmíněna jako příklad nedomyšlenosti slavnostního ceremoniálu. Všichni souhlasili, že toto je třeba lépe zorganizovat. A povedlo se:-)))
 |
 |
Příběh druhý - jak vzniká móda
Člen poroty Ota Maňák měl problém se skvrnkou na křídově bílém tričku. Pračka se v Lesním divadle nenachází, ale naštěstí měl Jirka Vondráček po ruce chytrý recept a flek přelepil samolepkou "I love Porta". Vznikl neotřelý sexy model, který vzbudil závist především u muzikantů. Nelenili, rozebrali si samolepky a kreativně jimi dotvořili své kostýmy. A tak na Portě vznikla nová móda...:-)
 |
 |
 |
 |
Fotky poťouchle seřadila a komentářem doprovodila Dáša Borovská
