Porta letos slaví 57. ročník a zároveň 15. výročí v Řevnicích. A po celou tu dobu je to soutěžní festival, kdy výkony kapel hodnotí poroty odborníků. A tak samozřejmě ani na letošní Portě nechyběla odborná porota, která bedlivě poslouchala všechny soutěžící kapely.

V pětičlenné porotě pod vedením Aleše Hrbka letos zasedli Tomáš Tichý, Tomáš Berka, Helena Rytířová a Pavel Rada. Po skončení soutěže se porota docela dlouho radila, až se usnesla. Než nalistujete na stranu 5, kde jsou vítězové Porty představeni, můžete si ještě přečíst dva krátké rozhovory letošních porotců.

Předseda poroty Aleš Hrbek v palbě otázek

Porota měla při rozhodování o vítězích tradičně velmi těžký úkol. Redakce Portýra vyzpovídala šéfa poroty Aleše Hrbka.

Na Portě vždy soutěžily velmi dobré skupiny i písničkáři. Jak složitý úkol měla porota při výběru vítězů?

Do Řevnic postoupilo celkem čtrnáct účinkujících. Mohu s čistým svědomím prohlásit, že ve folku jde o absolutní špičku a o to nejlepší, co Česká republika momentálně nabízí. Ve srovnání s profesionálními kapelami je úroveň neuvěřitelná. Rozhodování trvalo porotě poměrně dlouho. V závěru se ale členové poroty jednomyslně shodli na jménech vítězů.

Rozhodovat o vítězích není nikdy jednoduché. Jak dlouho zasedání poroty trvalo?

Rozhodovali jsme vlastně ve dvou kolech. V první části jsme posuzovali interpretační výkony. Tady jsme měli výsledky uzavřené poměrně rychle, přibližně během deseti, patnácti minut. Při rozhodování o Autorské portě je ale pokaždé rozhodování těžší. Členové poroty podrobně posuzují texty, zvažují jejich kvalitu, obsah a samozřejmě souznění textu s hudbou. V této druhé části jsme se proto dobrali k výsledku přibližně za hodinu.

Hudební kritici říkají, že muzika, která se na Portě hraje, je svým způsobem fenomén a na české hudební scéně patří k její kvalitnější části. Jde o nadsázku?

Myslím si, že toto tvrzení je mírnou nadsázkou. Porta přece už od dob svého vzniku objevuje nové talenty, muziku i směr. Porta kdysi začínala na trampské a countryové muzice a pak pod svou střechu přibrala i folk. V minulosti objevila Porta Jaroslava Samsona Lenka, na Portě kdysi začínal Petr Bende, Robert Křesťan a o něco později Xindl X a další. Svým způsobem to všechno, co Porta představuje, vlastně fenoménem je.

Helena Rytířová: Rozhodování pro mě bylo těžké 

Členka poroty postrádá na české hudební scéně více country skupin a mrzí ji, že tento žánr téměř zmizel z českých klubů a festivalů. Snažila se proto hledat stopy této muziky i u soutěžících skupin.

Jak hodnotíte úroveň účinkujících na letošní Portě? Čím byla letos pro vás soutěž zvláštní?

Hudbu, která se zde hraje, znám velmi dobře, nebyla jsem letos v porotě poprvé. Před několika lety jsem byla členkou poroty na Portě v semifinále. Stejně jako u jiných ročníků i letos byla úroveň všech účinkujících výborná. Osobně mě ale velmi mrzí, že chyběla country muzika. Musím se přiznat, že pro mě bylo rozhodování poměrně těžké. Snažila jsem se totiž hledat mezi zpěváky ty umělce, kteří se nejvíce přibližovali country žánru. Ostatní porotci hodnotili jejich výkony především podle celkové úrovně.

Celý život sledujete českou hudební scénu. Jakou pozici zde podle vašeho názoru festival Porta zaujímá?

Porta během své historie objevila celou plejádu výjimečných talentů mezi písničkáři i skupinami. V tom je její místo nezastupitelné. Platí to neustále. Například i letos na výkonech všech účinkujících bylo patrné, že odvedli velký kus práce, a na jejich hudbě je to poznat. Za to mají všichni ode mě velké ocenění.

Publikum na Portě je velmi náročné. Muzikanti, kteří tady vystupují poprvé, jsou ohromeni z toho, že lidé velmi pozorně hudbě naslouchají. Vnímáte to také?

Samozřejmě, je to přesně tak. Lidé, kteří na Portu přijíždějí, se liší od těch, kteří navštěvují jiné hudební festivaly. Je poznat, že muzice, která se na Portě hraje, rozumí a skutečně pozorně poslouchají a hudbu si vychutnají. Osobně mě velmi těší, že jsem na žádném ročníku Porty nezažila opilce a podobně. Z toho mám velkou radost. 

Porta je už patnáct let v Řevnicích a vaše rodina na tom má velkou zásluhu. Vlastně šlo o osudové rozhodnutí…

Když se naposledy Porta konala v Jihlavě, nebylo jí tam dobře a vypadalo to, že se pro ni blíží zlé časy. Všichni jsme přemýšleli, co dál. Pak mého manžela napadly Řevnice a pronesl památnou větu: „Kde jinde než v Řevnicích?“ Po patnácti letech mám dobrý pocit z toho, že Porta problémy přežila a zakotvila právě tady. Nejen proto, že jsem zdejší patriot.

Chaja Asherová, Bob Asher