Letošní finále Porty už je pár týdnů za námi. Vítěze známe a nyní vám přinášíme jejich vlastní krátká představení, která nám zaslali před finálovým víkendem.

Interpretační Porta: Aleš Petržela

Písničkář Aleš Petržela postoupil z Jihomoravského kola. Aleš hraje na kytaru a zpívá své písničky. 

„Hraní a zpívání se pro mě stalo jakousi potřebou sebevyjádření. Posledních několik let tíhnu výhradně k folkové a country hudbě. Proto jsem se přihlásil na Portu, abych zjistil, jestli se budou moje písničky líbit lidem. Hrál jsem kdysi na klavír, ale až s příchodem kytary jsem našel pro mě ideální hudební nástroj, s kterým vystupuji. Rád čtu knihy, mám moc rád poezii. Písničky, které představím na Portě, jsou mým prvním počinem a většina z nich jsou premiérou na této soutěži.

Vystoupím se svým bratrem Zbyňkem Petrželou, který hraje na klavír a harmoniku a možná přijde i další muzikant s baskytarou. Nemám zatím žádný profil, stránky ani natočené album, jsem na začátku. Budu rád, když se vám budou moje písničky líbit.“

2. místo: Isara

Polabské oblastní kolo vyhrála kapela Isara, která už má v hudebním světě jméno.

„ISARA je hudební skupina, věnující se hudbě britských ostrovů – tedy Anglie, Skotska a Irska. V jejím repertoáru najdete převážně balady a vůbec „písně s příběhem“, ke kterým ISARA přistupuje s úctou a respektem k původním textům a tradičním aranžím. Přesto by ji asi nikdo nezařadil ke kapelám tradičního ražení. Výsledný mix by se dal nejspíš pojmenovat celt-folk-rock. Rock zastupují bicí, baskytara a elektrická kytara, folk potom akustické kytary a vícehlasé vokály a tradici irské flétny a píšťaly, akordeon nebo mandola. Výsledek, který neurazí příznivce žádného ze zmíněných žánrů. Díky tomu můžete ISARU potkat na celé řadě festivalů tradičních i folkových (např. Skotské hry, Prázdniny v Telči, Beltine, Lughnasad, Folkové prázdniny v Náměšti a další). Často také vystupuje na klubových scénách po celé republice.

ISARA je aktivní i pořadatelsky. Pravidelně si zve spřízněné kapely a písničkáře na svou klubovou scénu Na Scestí a na začátku června pořádá ISARAFEST – už od roku 2010. Tento festival je pořádán ve spolupráci s Centrem 83 – sdružením pro podporu lidí s mentálním a kombinovaným postižením."

Současnou sestavu Isary tvoří:

Kristýna Weissová – zpěv

Filip Šelemberk – irské píšťaly, irská flétna, kytara, zpěv

David „Šelíz“ Šelemberk – kytara, mandola, zpěv

Filip Machač – elektrická kytara, mandola, zpěv

Marek Procházka – baskytara

Honza Pavlíček – bicí

3. místo: Mike Fojtík a přátelé

Moravsko-slezské kolo v Řevnicích reprezentoval Mike Fojtík s přáteli. Tento muzikant už má také něco za sebou.

„Mike Fojtík je ostravský rodák, textař, skladatel, zpěvák, kytarový samouk, účastník všech ročníků ostravských Folkových kolotočů i spanilých výprav Moravský folk v Lucerně (spolu s Karlem Plíhalem, Pavlem Dobešem, Josefem Streichlem a Jarkem Nohavicou), který se v dubnu 2016 rozhodl po 25 letech vrátit zpět na hudební scénu.

Úspěchy na sebe nenechaly čekat dlouho – červen 2016 Porta – postup do semifinále autorské soutěže, červen 2016 – Moravský vrabec – cena za vokální výkon, červenec – účast na prestižních festivalech Ostrava street, Na Pomezí - Dolní Lomná, Muzikantské žně - Frýdek Místek a v říjnu 2016 pak vyprodaná Heligonka Jarka Nohavici.  

V roce 2017 skupina již pravidelně koncertuje a v březnu 2017 natáčí své první CD - live vystoupení v ostravském klubu Parník. Postup do finále interpretační Porty a pozvánka na Mohelnický Dostavník je pro kapelu příjemnou možností, jak se představit širšímu publiku.

Mike Fojtík a přátelé, to je melodický folk rock s texty k zamyšlení, skupina hraje nejen autorské písně Mika Fojtíka, ale i svých – dnes již bohužel nežijících ostravských kamarádů – Pepíka Streichla a Jirky Tvrze.“

Ve finále Porty 2017 se skupina představí ve složení:

Mike Fojtík - zpěv, akustická kytara, cajon, tamburina

Martin Rek - akustická a elektrická kytara

Karel Pech - bezpražcová basa

Terezka Reková - cajon + rytmika

Petr Džetro Ritzka – foukací harmonika, dobro, slide kytara (záskok za Petra Šimíčka)

Autorská Porta: O tramvajích (Melda)

Ze Severomoravského kola postoupil do finále v Řevnicích Melda. Zpívá také jako Melda & spol. a vy si teď můžete přečíst mimo jiné to, proč byl letos jen Melda.

„Melda je vlastně torzo kapely nebo spíš volného sdružení muzikantů Melda a spol., které vzniklo před čtyřmi roky z neplánované klubové improvizace. Když jsem na stará kolena zkoušel poprvé hrát své písničky na veřejnosti, nepřišel nikdo kromě barmanky a kamaráda kytaristy Milana Novotného. Skončilo to improvizací do ranních hodin a od té doby hrajeme mé písničky spolu.

Název kapely vznikl v časové tísni - vyplňovali jsme na poslední chvíli přihlášku do oblastního kola Porty v roce 2014, nic lepšího nás nenapadlo a už to tak zůstalo. Loni si s námi na Portě zahrál na perkuse ještě další Melda – můj syn Vojtěch, ale kvůli svým náhlým rodičovským povinnostem nás opustil, takže hrajeme zase ve dvou.

A proč jsem torzo? Letos se naše účinkování na Portě hodně zamotalo. Ve dvou se nám nepodařilo postoupit z oblastního kola ve Svitavách, zato v Bludově, kde jsem si už po několikáté byl zahrát bez Milana, byla porota velmi tolerantní, takže jsem v semifinále skončil sám. Snad to nebudu moc kazit, sám na pódiu mám hroznou trému, navíc Milanova kytara mi bude hodně chybět. Ale i tak se moc těším. :-)“

Zvláštní ocenění poroty: Vilém Spilka Quartet (za jazzové zpracování folkových hitů)

Oblastní kolo Brno vyhrála čtveřice muzikantů s názvem Vilém Spilka Quartet. Poznáte v jejich novém aranžmá legendární písně Honzy Nedvěda?

"Vilém Spilka Quartet vznikl v roce 2013 a je dalším v řadě společných hudebních aktivit, ve kterých mají prsty Vilém Spilka a Radek Zapadlo – hrají spolu v Unity Quartet, Two-Generation Triu či kvartetu legendárního kontrabasisty Vincence Kummera. Jejich aktuální počin zachovává léty společného hraní budovanou, skoro až telepatickou souhru obou hudebních přátel, ale zároveň zkoumá nový hudební materiál z pera hudebních skladatelů nejrůznějších žánrů i z jejich vlastní autorské dílny. Kombinace saxofonu a kytary má navíc neopakovatelnou zvukovou kompatibilitu a nejlépe vynikne v přítomnosti spolehlivé a invenční rytmické sekce. V ní se sešli hudebníci se zkušenostmi z celé řady žánrů, energický bubeník Martin Kleibl a univerzální hudební voják Vlastimil Trllo.

Myšlenka dekonstruovat a následně nově zaranžovat téměř posvátné songy Honzy Nedvěda by se mohla zdát kacířskou, ovšem kvarteto Viléma Spilky se tohoto nesnadno si představitelného úkolu zhostilo se ctí. „Hudba Honzy Nedvěda a Brontosaurů byla součástí mého zálesáckého dětství,“ upřesňuje kapelník. „Když se oprostíte od místy kýčovitých a někdy poněkud naivních textů, zbyde melodie, a tu Honza Nedvěd prostě napsat umí.“ Melodie písniček zůstávají, ale kolem nich se dějí nejrůznější více či méně šokantní věci. Metrické i harmonické změny jdou ale vždy písni v ústrety, nikoliv proti ní. „Píseň musí zůstat písní. Základní sdělení Nedvědových skladbiček je navíc natolik silné, že si písně i o aranžmá řekly vlastně samy.“