A to pod vlivem způsobeným mocí a až brutálním šířením se elektronických médií. Až lavinovitě se veřejnost stává závislejší a závislejší. To ostatně není nic nového a již mnoho moudrých hlav popsalo na tohle téma horu papíru.
Nehodlám tu objevovat Ameriku. Leč, i v hudbě, resp. v zákulisí hudby je patrná proměna tradičních normálních mezilidských vztahů. Blahodárný a velmi prospěšný vliv internetu umožňuje pořadatelům hudebních přehlídek, soutěží a festivalů oslovit hudebníky s náborem na právě tu jejich akci a stejně tak zprostředkuje muzikantům přihlášky a instrukce na akci.
No a tady lze velmi často zaznamenat deformovanost myšlení, způsobenou virtuálním prostředím. Hudebník, resp. hudební soubor projeví zájem. Pořadatel jeho nabídku přijme. Umělec je následně instruován, kdy a kde se přesně produkce koná, a zároveň je vyzván, aby o sobě pořadateli sdělil, kdo je členem souboru, pakliže dotčený není sólový písničkář, kdo na co hraje, něco o historii, úspěších a podobně. Následuje čím dál častější scénář. Ze strany muzikantů nastane odmlka v komunikaci. Po urgenci, popř. po opakovaných urgencích, se pak s poznámkou o zaostalosti a nekompetentnosti pořadatelů dotčeně vyjádří ve smyslu: „Co by ještě chtěli a sdělí jim lakonicky, že si to mají najít na webu!!“
Hm, tak tohle jednání, podle mě projev neúcty, křupanství, neřku-li hulvátství, miluju. Nestačí, že se pořadatel s entuziasmem, vesměs v potu tváře, ale s minimálním týmem stejně postižených lidí a skoro vždy s „loktem hluboko v kapse“ postará o sál, techniku, propagaci a o další „nezbytné nutné“… Ještě je mu tedy navíc dáno za úkol píditi se na webu po informacích, které by předal divákům a posluchačům.
Nevím jak kdo, ale já nemám ambice a ani obvykle čas bloumat spoustu času po elektronických médiích, kde se bohužel obvykle pořadatel nedozví vše, co potřebuje. Protože na vystoupení dorazí hudební těleso většinou v pozměněné, ne-li ve zcela jiné sestavě, než uvádí jeho webové stránky. Všechno je v pohybu a vyvíjí se. Najmě pak muzikantská sdružení. Údaje jsou pak poměrně často zastaralé, neaktuální nebo zcela scestné. No a pak je sice prostor pro „roztomilou improvizaci“, leč… Divák se diví, co mu pořadatel káže za bludy a umělci se rovněž cítí dotčeni, protože je „hlasatel“ neumí správně prezentovat. Pročež vznáším osvětové přání: Muzikanti, dávejte prosím pořadatelům správné, aktuální a úplné informace! A pokud možno včas. Je to dobré pro zvukaře, pro toho človíčka, který má na starosti průvodní slovo… A vůbec. Muzikanti, prosím čtěte a zkuste o tom popřemýšlet. Nejste přece gramotní nadarmo.
