Největší předností červnového řevnického portování je – prostě atmosféra. A ta, třebaže si to mnohdy ani neuvědomujeme, rozhodně nevznikne sama od sebe.

Je v podstatě souhrnem celé řady faktorů – od jedinečného přírodního prostředí, v němž je amfiteátr zasazen, přes strategicky postavené a zkušenostmi vytříbené dramaturgie, až po vstřícnost publika. To se v průběhu let nějak samospádem naučilo pohodové toleranci i pro stále se rozšiřující žánrovou pestrost. Takže začíná skutečně platit okřídlená věta, že hudba je jen dvojí – dobrá a špatná. A snahou Porty je naservírovat divákům muziku pouze z té první várky.

Určitě nemluvím sama za sebe, když tvrdím, že v pátečním úvodním večeru se to pořadatelům, vystupujícím, soutěžícím i posluchačům opravdu povedlo po všech stránkách. A kousek té skvělé atmosféry si z amfiteátru odnášeli všichni. Jako vzácný střípek určité sounáležitosti, vykvetlé na tónech, slovech a hlavně naladění na stejnou vlnu s barvami Porty.

Hanka Hosnedlová