Laskavé, leč důrazné připomenutí mých externích povinností Jirkou Vondráčkem, mě posadilo k počítači a já otevřel prázdnou stránku. Ale co psát, o čem? Jsem vygumovaný, zpocený, venku se chystá bouřka, kocour líná a všude jsou zrzavý chlupy, slimáci mi po nocích ožírají všechny tři sazenice okurek a právě mi zrušili jeden koncert. 

Nejsou prachy. To mě udivuje. Nejsou prachy a kdejakej chytrolín dostane za špatnou práci tolik prachů, že by kultura měla na roky vystaráno. Tedy, alespoň si to myslím. Takhle má vystaráno nejeden vyčůránek na spoustu let. Bohužel, někteří se dovedou postarat.
Jenže to sem nepatří, to bych zase byl za chvilku vytočený jak hekťák Gambrinusu.
Takže klídek Vojtěchu.
Za tejden začne Porta v Řevnicích. Těšíš se? Těšíš! Nic jinýho ti nezbejvá. Zase známé ksichtíky, vykloubený palec, zrušená játra a prosím, jen ať neleje.
Přijedou Roháči a Otík Maňáků, Nevařilovi, Bráška a Wabi a asi dalších dvě stě, až pět set nejmilejších.
Já vyrazím na cestu už ve čtvrtek a to do Chotěboře na zámek. Tam odzpívám a ráno na vlak a už se budu valit směr Praha, přestup a šup do Řevnic.

Přivezu s sebou nové CD s názvem „Hádej kdo tě má rád“ Poprosím Jirku Vondráčka a Aničku Roytovou, ať mi ten stříbrný kotouček pokřtí a pošlou do světa a pak možná ještě zbyde pár minut na několik novinkových písniček.
Byl jsem letos taky na Portě v Ústí nad Labem. Tedy jen první den, pak jsem musel odjet.
Ústecký kulturák byl plný, spousta úžasných diváků, moc fajn zvuk a všude vládla spokojenost a klídek. Moc, moc se mi tam líbilo.

Takže tohle všechno taky samozřejmě čekám v lesním divadélku. To, že budu sedět v porotě mezi mými slavnými kolegy mě nijak neznepokojuje. Stejně budu fandit všem a budou se mi všichni líbit. No a kdo vyhraje? Není to fuk? Podle mě je nejdůležitější ohlas diváků a ne to, co si myslí pět, nebo sedm lidí, sedících na židlích s názvem odporná, pardon, odborná porota. Já se za žádného odborníka nepovažuju. Já budu rozhodovat podle toho, co mi rozechvěje srdíčko.

A pak najednou přijde pondělní ráno, skoro všichni budou už dávno pryč, pár vytrvalců bude dopíjet poslední kelímkové, nějaká holka v zelené košili potichu hladí kytaru, stánkaři a zvukaři zabalí, podáme si ruce, zamáčkneme slzu a řekneme to neotřelé „ahoj za rok“. No a bude. Vítězové si kromě toho keramického nesmyslu odnesou ještě kocovinu, ti, co nedostali nic, tak možná taky a diváci budou mít na dlouho plno krásy v duších. A tak je to správné, tak to má být. Protože kázeň je to hlavní, jak praví klasik.

Mějte se zatím pohodově a příští pátek, ať nechybíte. Bude ještě pohodověji.
Váš Vojta K. Tomáško z královského města Lokte nad řekou Ohře.