Po osmadvacáté se severomoravští muzikanti a příznivci Porty sešli první březnovou sobotu v Kulturním domě v Bludově u Šumperka.

Návštěvou jsem tady, v tomto lázeňském městečku, byl už mnohokrát a vždy se znovu divím a žasnu, jak je zdejší diváctvo portovně uvědomělé a lačné muziky. Zase bylo nabito!

Zahájil Jamtour, kapela s bohatými zkušenostmi, která už loni ochutnala řevnické finále. Svůj někdejší sound akustického folku oblékli v poslední době do rockového šatu. Kdyby tam bylo piano, jako bych slyšel ASPM. Ostatně jejich repertoár zpočátku přiznávali, stejně jako Marsyas, Mišíka nebo Kalandru. Dnes bych z bohatosti aranžmá skladeb možná trošku ubral a pročistil zpěv.

ReGen přijel z Lanškrouna. Musel jsem se přesvědčit, že se soutěžící vystřídali, zněli stejně jako Jamtour, jen tam bylo o poznání méně umění na bicí a kytary marně bojují s monotónností. Za pět let dost přitvrdili, návrat k troše tišší melodiky a třeba alespoň kousku vokálu by zrovna na Portě přišel vhod.

Jessi a žába – toť premiéra na prknech Porty. Udělali si zjevně radost a k tomu jsem jim nejen já upřímně zatleskal. Hlas Žáby oplýval nezvyklou barvou, ale bude třeba hodně přidat v čistotě a rozsahu.

Můj čass z Bruntálu, to jest folk s příměsí dalších žánrů. Svižná muzika s dívčím trojhlasem. Kytara, mandolína, flétna a basa, co tvrdí muziku. Výborné autorské texty, citlivé aranže. Prostě dobrý!

Mára FolkDémon z Regenu postavil svoje sólové vystoupení na dynamickém přednesu zpěvu i kytary a dobrých textech.

Brzdaři z Olomouce jsou vpravdě nestoři trampské písně na Olomoucku. Bohužel již bez Kárčího… Na Portě byli prvně už v roce 1984. Svatojánské proudy v podání Chrapouna rozezněly celý zaplněný sál.

Po přestávce se na scénu postavila domácí kapela Shodou okolností. Kapela tří párů. Několikanásobný účastník zdejšího kola, třímající již několik portovních trofejí a finalisté z Řevnic i Ústí. Jedno z nejotřepanějších klišé říká ´zrají jako víno´. Nemůžu jinak, musím ho na 100 procent použít.

Za koncem přijeli z Beskyd a v neúplné sestavě, houslista onemocněl. Zbyly folkové ruce, citlivá baskytara, swingové srdce a profesionální podání s jasným cílem zaujmout hlavně diváky. Řekl bych po ostravsku, že to „kuva“ vyšlo.

René Matlášek, další import z Ostravy. Človíček, který přes svůj jinošský věk už Portu v torně má - s rodinnou kapelou Marod za píseň Stodolní. Teď už je však výrazně na vlastních nohou jakožto renomovaný autor, který posbíral ve svých 19 letech neuvěřitelné množství trofejí po celém světě. Na pomoc si přizval Víťu Štaidla s doprovodnou kytarou. Nebylo možné si nevšimnout spontánního souznění s obecenstvem prakticky hned po první skladbě. Vůbec jsem se tomu nedivil a čekám na výrok poroty.

Dunibuch Dlouhá Loučka je také známá „firma“, další bludovský portovní notorici, kteří již také přičichli k finálovým podiím. Znám je dlouho. Tíhnou k cikánské melodice, dají to i letos? Nezklamali, i když skladba se jmenovala Česači kávy. Podle typického rytmu to museli být američtí cikáni. Muzika to byla tradičně svižná s uvolněnou swingovou basou, dobrými vokály a příjemným scénickým výrazem kapely.

Melda a spol. je takový tulák po oblastních kolech. Znám dlouho tohoto zpívajícího básníka z Boskovic. Jeho autorská slina je neutuchající a v prostoru Porty se mu každoročně nepodaří vysypat vše nové, co od loňska napsal. Proto se hlásí tu sám, jinde, jako dnes v Bludově, v duu s Milanem Novotným. K jeho smůle se letos nekoná soutěž autorů, a tak nepostoupil dále.

Špunt z Přerova má u mě přezdívku PŠT = portovní Špunt trilobit. Pětice zralých muzikantů produkujících trampírnu s folkovým kořením. Také je znám dlouho, byli hostem v mé „Trampské sedmě“ na Portě v Ústí, mnohokrát vyhráli kolo a další portovní trofeje. Pak jednou řekli, že uvolní scénu dalším. A hle, změna - zase soutěží. Důvodem je dodržení jakéhosi slibu, který dali dlouholetému šéfovi kola Kárčímu. Tak mu do nebe vzkázali: v Bludově hrajeme dál a v Řevnicích budeš také s námi, protože Severomoravskou Portu vyhráli!