Loňský rok s osmičkou na konci se odvíjel v souvislosti s řadou významných, kulatých jubileí, historických i kulturních. Sté výročí tehdy oslavila nejen naše republika, ale zároveň i český a slovenský tramping.

A ten také vlastně stál u kolébky Porty, která vznikla téměř o půl století později v roce 1967 v Ústí nad Labem jako festival country - western hudby a trampské písně. Onen zelený trampský nátěr Portě zůstal až do dnešních dnů, i když se v průběhu více než pěti desítek let měnila jak místa jejího konání či soutěžní podmínky, tak i žánrové zaměření.

O dva roky později, stále ještě v Ústí nad Labem, se na portovní scénu poprvé zařadila i kategorie folku, o němž se později oprávněně tvrdilo, že „folk Portu spolk“. Folk prostě převažoval díky stále širšímu počtu interpretů, skladatelů a zejména sdělnosti oslovujících textů. Pozadu v této textové výpovědi však nezůstávala ani moderní trampská písnička, která si v pozdějších letech nejednou odnášela vavříny vítězství. A trampské atributy vystopujete bez problémů i v textech tehdejších folkových autorů a v podstatě je velice obtížné dát některým písničkám jednoznačnou žánrovou nálepku.

Od začátku sedmdesátých let se Porta, kterou mocní v Ústí už nechtěli, stala víceméně bezdomovcem, který nacházel pak útočiště v různých městech Čech a Moravy. V roce 1973 při rozdělení Porty na tři žánrově vyhraněné festivaly se folková část odehrávala dokonce v jihočeském Krumlově. Následné plzeňské období od roku 1981 sice znamenalo velký nárůst počtu kapel, písničkářů i posluchačů, na druhé straně se ale Porta dostala pod taktovku tehdejšího komunistického svazu mládeže.

Ale ani tehdy a přes veškerá cenzorská síta nevymizel zcela její vzpurný náboj, který si posluchači dokázali najít mezi řádky.

Pokud si projdete výsledky těchto výše uváděných ročníků, zjistíte, kolik dnes již hudebních legend prošlo vítězně portovním soukolím, namnoze právě v trampské košili.

Uvolnění v kultuře vrátilo Portu do Ústí a po rozdvojení finálového portovního dění zase zpět i do Plzně, ačkoliv do jiného prostředí. A nechybělo ani další krátké stěhování. Paralelně s ústeckou Portou fungovala pak několik let Jihlava a jako ideální řešení v roce 2008 se ukázalo umístění portovního finále do lesního amfiteátru v Řevnicích u Prahy, kde spolehlivě funguje dodnes.

Ani přes všechny peripetie však nevymizela ze specifikace názvu tohoto několikadenního festivalu trampská píseň. Pravda je, že se jak v oblastech, tak na finálové scéně objevuje stále méně trampských skupin a písničkářů, ale tu vůni trampských kouřových signálů si Porta, třebaže se její žánrové nůžky rozevřely neuvěřitelným způsobem, uchovává dodnes. A věřím. Že tomu tak bude i do budoucna. Tramping prostě k Portě patří.