Někdy v mracích slzám se daří tiše téct.

Naše srdce ptává se – jak mám v soli kvést?

V moři slz, co napršelo, teď topí se duše má.

Pro pomoc své ruce spínám a dívám se ke hvězdám.

 

Tam opodál zas jsem to já – co s tím?

Když nezdolám, co v cestě mám, jsem stín.

Já utíkám tou cestou dál – už vím.

Když klopýtám, hned pak sílu mám – já se nebojím.

 

Někdy zrnko písku nám jako kámen připadá.

Na prsou je prázdno a uvnitř nás něco uvadá.

Pak podívej se na nebe výš, jak tam ptáci jen tak létají.

Na zemi pak zahoď tu tíž, ledy v žilách ti roztají.

 

Tam opodál zas jsem to já – co s tím?

Když nezdolám, co v cestě mám, jsem stín.

Já utíkám tou cestou dál – už vím.

Když klopýtám, hned pak sílu mám – já se nebojím.

 

Někdy v mracích slzám se daří tiše téct.

Nech je být, ať zesládnou – pak i duše může kvést.

 

Tam opodál zas jsem to já – co s tím?

Když nezdolám, co v cestě mám, jsem stín.

Já utíkám tou cestou dál – už vím.

Když klopýtám, hned pak sílu mám – já se nebojím.