Věra MartinováMalý dům nad skálou připomíná malý hrad

Svou siluetou tu vládne z výšky svému okolí

Zůstávám pod střechou, kde's mě lásku učil znát,

utíkám před soucitem lidí z údolí.


Každý stín a každý kout má tvou tvář a má svůj styl,

já zůstávám tam, kde se můžu rozhlédnout.

Na tom všem, co tu mám, poznávám, že's tu byl,

než napršely přívaly vod a lásku odnes' proud.


Malý dům nad skálou nemá zvláštní znamení,

snad jen ten fakt, že já tu čekám něco znamená.

Před vchodem zlatý déšť a před bránou kamení,

to jsou suvenýry na tvá slova plamenná.


Kam jsi šel a který proud tvoji loď odnáší

za obzor, kam já se těžko dostávám,

kolik lásek potkáváš, vzpomínej na naší,

ta byla fajn, ta byla fér a patří stále nám.


Bílý prapor v mysli mám a nad střechou mi vlaje dál

a já prostě nepřipustím, že ses mi jen zdál.

 

Malý dům nad skálou na každého nečeká,

svou siluetou dál vládne z výšky svému okolí.

Zůstávám pod střechou, kde's mě lásku učil znát,

utíkám před soucitem lidí z údolí.

 

Poslouchej, co hurikán povídá si s vichřicí a vzpomínej

na ten dům nad skálou,

tady máš zátiší, nastav úsměv zářící

a pro happy-end nestálou lásku proměň ve stálou.