Dostalo se mi do rukou CD loketského muzikanta Petra Gardnera. Pro ty, kdo nevědí přesně kam ho zařadit, připomenu slavnou kapelu 90. let, skupinu Pestalozzi. Hlavní frontmen skupiny, Petr Gardner, civilním jménem Petr Zahradníček, je autorem hudby i textů všech devíti skladeb.

{difficulty}3{/difficulty}

Pamatuji si, že Pestalozzi zaujali výrazným zvukem a již od svého začátku jako by připomínali skupinu Lucii. Vím, že když později ještě přibrali dechovou sekci, tak je zase mnozí srovnávali s Laurou a jejími tygry. Ale osobně si myslím, že vývoj kapely i s jejími odmlkami a obměnou muzikantů byl zákonitý, stejně jak to bývá u kapel jiných. A že srovnávání je hloupost. Vždycky byli a doufejme že budou, jen a jen sví. Osobitý styl Petrových písní, hlavně po hudební stránce je největším kladem celého seskupení. Ať již se jedná o písně s bluesovým nábojem, či rockové až funkově působící skladby.

V první skladbě „Mokré oči“, je velmi slušná porce muziky a píseň zaujme. Text je maličko povrchní, ale v souladu se šlapající kapelou to nijak moc nevadí. Prostě první skladba opravdu jede. Druhá píseň „Ví Bůh“, mě zaujala příjemným sametovým hlasem zpěvačky Kateřiny Bodlákové. Škoda, že na desce nedostala větší prostor. Líbí se mi barevné sladění hlasů obou protagonistů.

Zato další píseň „Magdalénka“, bohužel, jako by vyšla z pera pubertálního gymnazisty. „Magdalénko, má panenko neplakej, život je takovej, neplakej“. Zpěvák pohnutým hlasem sděluje důležitou informaci, že ráno svítá, večer se stmívá a že nic nekončí a nic nezačíná a žádá ji poněkolikáté aby neplakala, že život je takovej.To je podle mého, jeden z Petrovo hodně nepovedených textů. Ale co když se mýlím, že? Ovšem kapela je skvělá, saxofon i rytmika precizní a skladba trochu připomíná styl anglického zpěváka Chrise Rea.

„Vezmi si co chceš“, má textově k předchozí písni hodně blízko. Vím, že Petr je chytrý a má na víc, tak nechápu, proč k hezkým melodiím nedá kvalitnější texty. O špatných rýmech nemluvě. Možná účelově počítá s publikem, které ohlušené hlasitou hudbou, texty neposlouchá.

„Já si tě stejně najdu“, jako i další song „Mám už dost“, mě nijak nevzaly, kromě opět skvělé kapely. V písních, kde zazní saxofon Milana Krajíce, jako by vyšlo slunce.
Mohu vážně a zodpovědně říct, že muzika je opravdu vynikající a melodická část Petrovo písní je nesrovnatelně lepší než část textová.

Poslední dvě věci, „Rozcestí“ a „Ukolébavka“ nijak nevybočují a navíc v  Ukolébavce je na začátku srozumitelnost textu opravdu na hraně.

Bonusová improvizační skladba na didgeridoo nijak neuráží, a také nijak neovlivňuje to, co jsem napsal.

Tak a co říct závěrem?

Jednoznačně skvělá muzika, vynikající kapela a škoda trochu laciných a povrchních veršovánek. Přesto je CD „Hejno vran“ podle mne zatím nejlepší z toho, co jsem kdy od Petra Gárdnera slyšel.

(nahráno ve studiu Free Records v listopadu 2009, producent Petr Gardner. Vydalo G Twins Records)