Dalším titulem edi?ního projektu Olivovníky je nové album Vladimíra Veita  Písni?ká?. Vladimír Veit, jeden z ?len? bývalého hudebního sdružení Šafrán, nato?il v kv?tnu a ?ervnu 2011 svou t?ináctou studiovou desku, kterou p?ízna?n? nazval Písni?ká?. Kolekce patnácti písní vznikla v domácím studiu Vladimíra Merty, jenž album aranžoval a p?idal se k nahrávání i jako instrumentalista. V n?kolika skladbách p?ijali ú?ast i dva další hosté - Sára Mertová a Jaroslav Olin Nejezchleba.

Nakladatel Lubomír Houdek připomíná: "Veitovo nové album nechce v žádném případě být obsahově převratné nebo nuceně revoluční. Přináší nám typického Veita s jeho písněmi o láskách, dětství, holkách, lidských vztazích a o kočkách. Jemná a křehká poezie na desce plné nenápadných, ale dobře zapamatovatelných melodií navazuje na to nejlepší z českého městského písničkářství let šedesátých a sedmdesátých."

Na Veitově albu se objevily další dvě osobnosti českého folku. Deska vznikla v suterénu Vladimíra Merty, který svému méně suverénnímu kolegovi přispěl nejen radou, ale zejména pomocí, nahrál řadu nástrojů a ochotně přijal roli hráče na "druhé housle".

Navíc Veit na album zařadil, a to poprvé, text svého dávného spoluhráče Jaroslava Hutky Velbloudi. Sám Veit k tomu podotýká: "To je jediná píseň na albu, ke které jsem nenapsal text. Složil jsem melodii, ale text napsal Jaroslav Hutka, s nímž jsme se vrátili k našemu klasickému modelu spolupráce, tedy že on píše slova a já na ně skládám muziku. Píseň je to stará asi dva roky a on ji původně zamýšlel jako dětskou písničku, ale když jsem si ta slova přečetl, uvědomil jsem si, že se mu nechtěně podařilo napsat něco úplně jiného. Velbloudi, to je taková písničkářská cesta životem..."

Písničkář vznikl jako náhodné, byť předem naplánované, setkání dvou dávných přátel, do kterého oba promítli svoji momentální náladu a hráčské zkušenosti. Přestože se v konečném výsledku objevuje více nástrojů (violoncello, viola da gamba, elektrická kytara, perkuse) i dva hosté, Sára Mertová a Olin Nejezchleba, dá se s ohledem na obecně známou nechuť Vladimíra Merty k přehnaně nimravé práci ve studiu, hovořit o živém albu, natočeném ve studiových podmínkách.
Výtvarného řešení obalu se ujal o generaci mladší Ondřej Pfeiffer, autor grafické podoby veškeré produkce písničkáře Xindla X.

CD je k dostání od konce srpna v běžné distribuci.


AUTOR
Vladimír Veit (* 13. února 1946 v Benešově u Prahy)
Písničkář, hudební skladatel, textař, publicista. Patří k první generaci městských písničkářů, ovlivněných zejména poezií beatniků a Bobem Dylanem, kteří začali veřejně vystupovat kolem roku 1966. Byl prvním jevištním partnerem Jaroslava Hutky (1967–1968), s nímž hráli zejména české překlady Dylana a Donovana, ale i své písně. Veit byl členem volného sdružení Šafrán (1972–1978), vždy jako by trochu trochu ve stínu svých slavnějších a suverénnějších kolegů Merty, Třešňáka a Hutky. S přestávkami vystupoval, proslavil se jako křehký lyrik, výborný melodik a zejména jako autor řady zásadních písní z Hutkova repertoáru (např. Pravědpodobné vzdálenosti; Hospodskej; Život tě naučí; Světlo a stín; Instituce aj.). Ve spolupráci s multiinstrumentalistou Emilem Pospíšilem natočil v husákovském Československu dvě vynikající alba (Texty; Quo vadis), která ovšem mohla vyjít jen v exilovém vydavatelství Šafrán 78 Jiřího Pallase. Do exilu odešel po třech letech i sám Veit (1981), a sice do Rakouska. Zde pokračoval ve zhudebňování svých oblíbených básníků i vydávání LP desek (Ve lví stopě; Šla Nanynka do zelí; François Villon: Básně. Hraje a zpívá Vladimír Veit). Po listopadu natočil a vydal vlastním nákladem několik "samopalových" nahrávek (Ještě to neskončilo; Kde domov můj; Slova; Jménem poesie; Křišťálové studánky; Štěstí) a knihu sebraných písňových textů Jménem poesie. V roce 1990 se vrátil domů a žije na venkově v jižních Čechách. V roce 2011 dokončil ve spolupráci s Vladimírem Mertou nové studiové album Písničkář a pracuje na rukopisu svých vzpomínek. Další informace o něm najdete na www.hutka.cz/veit.


OBSAH
1. Písničkář | 2. Lepší už to nebude | 3. Velbloudi | 4. Až vyrosteš… | 5. Krabička pastelek | 6. Praha | 7. U nás doma | 8. Svobodo! Svoboděnko! | 9. Ilona | 10. Dvacátá pátá hodina | 11. Když tě nechce | 12. Zvrhlická | 13. Pro Šárku | 14. Ne, ještě není čas | 15. Vrátil se poutník

Hudba a texty Vladimír Veit; text písně Velbloudi Jaroslav Hutka | Aranžmá Vladimír Merta a Vladimír Veit | Natočeno ve studiu ARTeM v květnu a červnu 2011 | Hudební a zvuková režie, mix a mastering Vladimír Merta

Vladimír Veit – zpěv, akustická kytara | Vladimír Merta – akustická kytara, dvanáctistrunná kytara, elektrická kytara, flétna, perkuse, harmonika, violoncello, brač, viola da gamba | Sára Mertová – zpěv (Až vyrosteš...) | Jaroslav Nejezchleba – violoncello (Ilona, Dvacátá pátá hodina, Pro Šárku) | Obal Ondřej Pfeiffer | Fotografie Petr Šolar a Jana Řehořová | Vydalo nakladatelství Galén 2011 v edici Olivovníky

Doporučená prodejní cena 200 Kč

Zdroj: http://www.galen.cz/